neděle 9. října 2011

Panoptikum pravopisů


V tomto článku je pro označení výslovností užita mezinárodní fonetická abeceda.

Minulý týden se na blogu Massive Error rozhořela debata o míře složitosti a nepravidelnosti angličtiny a jiných jazyků (pod tematicky naprosto nesouvisejícím článkem, jak už to tak bývá). Anglický pravopis je častým terčem kritiky a skutečně příliš pravidelně nepůsobí; výslovnost některých slov je bezpochyby překvapující. Speciální kategorií jsou místní jména, jmenujme třeba Cholmondeley [tʃʌmli], Worcester [wʊstər] nebo Ravenstruther [rɛnstri]. Angličané s nadsázkou říkají, že slovo fish by se klidně mohlo psát ghoti. Jak jsou na tom ale s pravidelností ostatní jazyky?

Abych na tuto otázku odpověděl, pokusím se obodovat vybrané jazyky na základě několika poloobjektivních kritérií. Hodnotím pouze pravopis, nedívám se tak na nepravidelnosti v gramatice nebo složitost fonetiky. Čím více bodů, tím složitější pravopis. Kritéria jsou:

A obsahuje spřežky

Za spřežky počítám skupiny dvou nebo více písmen vyslovované jako jedna hláska nebo více hlásek způsobem odlišným od toho, jak se čtou jednotlivá písmena. Typickými spřežkami jsou ch (čeština, španělština, italština ...), sz (polština, maďarština ...), ph (angličtina, francouzština). Skupiny písmen čtené jako sekvence hlásek odlišných od pravidelné výslovnosti těchto písmen, ve kterých lze přiřadit hlásky jednotlivým písmenům, neklasifikuji jako spřežky, ale jako výslovnost závisející na okolních znacích (kategorie C). Sem spadají třeba německé digramy eu, ei. Někdy je situace sporná (polské ci před samohláskou), v takových případech je moje posouzení samozřejmě zatíženo subjektivitou. Zdvojené samohlásky vyznačující délku nepovažuji za spřežky, nedochází-li k výraznému posunu artikulace. Poloražené souhlásky zapisované tz, ts, dz apod. nepovažuji za spřežky, i když jsou v příslušném jazyce považovány za jednu hlásku. Bodování: 0 = absence spřežek, 1 = jedna nebo dvě spřežky, 2 = tři až šest spřežek, 3 = více než šest spřežek.

B obsahuje nejednoznačnost převodu textu do zvuku (domácí slova)

Pokud bez znalosti daného slova nelze s jistotou odvodit výslovnost, započítávají se body v této kategorii. Nejčastějším prohřeškem pravopisů je nevyznačený pohyblivý přízvuk, který někdy navíc ovlivňuje kvalitu a délku samohlásek. Ojedinělá nepravidelně čtená slova jsou jiný případ (francouzské eu; nepočítám přejatá slova psaná v původním pravopise). Další možnost jsou skupiny písmen s dvojí nebo vícerou výslovností (anglické th). Počet bodů v této kategorii je roven počtu splněných kritérií (nevyznačený přízvuk / nepravidelná slova / dvojí výslovnost písmen nebo spřežek).

C výslovnost písmen závisí na jejich okolí

Znaky nebo skupiny znaků vyslovované různě v závislosti na okolních znacích nebo pozici ve slově. Sem patří česká spodoba znělosti, italská dvojí výslovnost c, g v závislosti na následném samohlásce, francouzské tiché souhlásky na konci slova. U spodoby znělosti nebo artikulace (zejména nosovek, typu np [mp]) je často obtížné určit, zda k ní v daném jazyce dochází (může záviset na pečlivosti vyslovování), za každý z těchto jevů tak je půl bodu. Palatalizace (měkčení) souhlásek v blízkosti předních nebo zavřených samohlásek je za půl bodu nebo jeden bod (podle četnosti; sem počítám i jevy, které byly historicky palatalizací, i když dnes posunují výslovnost jiným směrem - [k] ⇒ [s] například). Další jevy po půl až jednom bodu, maximálně do tří bodů. Změny výslovnosti v rámci alofonů (např. německá dvojí výslovnost ch) se nezapočítávají.

D nejednoznačnost převodu zvuku na text (domácí slova)

Pokud může být jedno slovo mluveného jazyka zapsáno několika způsoby, započátávají se body v této kategorii. Typicky se jedná o hlásky nebo skupiny hlásek, které mají několik alternativních zápisů, jako české [i]: i, y. 0 bodů: není pochybnost o psané podobě jakéhokoli slova, 1 bod: maximálně dva alternativní zápisy hlásky nebo skupiny hlásek, 2 body: tři až šest alternativních zápisů, 3 body: více než šest alternativních zápisů. Nepočítám sem nejednoznačnosti vzniklé vlivem spodoby znělosti nebo místa artikulace, to je pokryto v předchozím bodě.

E přejatá slova

0 bodů mají jazyky, jež důsledně foneticky přepisují přejatá slova (s výjimkou výrazů, které ještě nezdomácněly), 1 bod pro jazyky, kde se přejatá slova přepisují jen někdy nebo s odchylným pravodpisem, 2 body pro jazyky ponechávající přejatá slova v původní podobě.

Tak a teď ke konkrétním jazykům. Aby článek nebyl příliš dlouhý a nemusel jsem psát o jazycích, o kterých nic nevím, omezil jsem se na oficiální jazyky EU. Je i tak téměř jisté, že jsem na spoustu věcí zapomněl, a některá nízká bodová ohodnocení jsou spíš důsledkem mé neznalosti než pravidelnosti hodnoceného pravopisu. Budu rád za každé upozornění na takové nedostatky.



Čeština 5 bodů.

  1. Spřežka ch, 1 bod.
  2. Přízvuk pevný, bez dvojí výslovnosti, 0 bodů.
  3. Spodoba znělosti, měkčení d, t, n před i, ě. 1 bod.
  4. Identická výslovnost i/y, í/ý, ú/ů a v některých případech je/ě. 2 body.
  5. Originální pravopis některých později přejatých slov, odlišná výslovnost latinských a řeckých slov (i neměkčí). 1 bod.


Slovenština 5 bodů.

  1. Spřežka ch, 1 bod.
  2. Přízvuk pevný, dvojí výslovnost dentál před e (teraz vs. teplý). 1 bod.
  3. Spodoba znělosti, měkčení d, t, n před i, e. 1 bod.
  4. Identická výslovnost i/y, í/ý, 1 bod.
  5. Originální pravopis některých později přejatých slov, odlišná výslovnost latinských a řeckých slov (i, e neměkčí). 1 bod.


Polština 7 bodů.

  1. Jednoznačně spřežky sz, cz, rz, ch. Za spřežky je možno považovat i ci, si, zi, ni před samohláskami. 3 body.
  2. Přízvuk pevný (doplněno: nepravidelnost v tvarech minulého času a kondicionálu sloves), řídká dvojí výslovnost rz odděleně vs. jako spřežka (marznąć vs. marzyć), 1 bod.
  3. Spodoba znělosti, měkčení c, z, s před i. 1 bod.
  4. Identická výslovnost rz/ż, (doplněno) h/ch, ó/u, někdy e/ę. 2 body.
  5. 0 bodů.


Slovinština 2 body.

  1. Spřežky nj, lj, 1 bod.
  2. Pohyblivý neznačený přízvuk, 1 bod.
  3. 0 bodů.
  4. 0 bodů.
  5. 0 bodů.


Bulharština 1 bod.

  1. Bez spřežek (digrafy s měkkým znakem ь považuji za sekvenci dvou fonémů), 0 bodů.
  2. Pohyblivý neznačený přízvuk, 1 bod.
  3. 0 bodů.
  4. 0 bodů.
  5. 0 bodů.


Italština 5 bodů.

  1. Spřežky ch, gh, gn, gl a před zadními samohláskami se nacházející ci, sci. 2 body.
  2. Přízvuk většinou stálý, odchylky značené někdy. Nejasná znělost psaného z. Rozdíl mezi zavřenou a otevřenou variantou přízvučného e, o zjevný pouze ve slabikách s označeným přízvukem. 1,5 bodu.
  3. Měkčení c, g, sc před i, e, 1 bod.
  4. Diakritické rozlišení některých homonym, 0,5 bodu.
  5. 0 bodů.


Rumunština 5,5 bodu.

  1. Spřežky ch, gh, 1 bod.
  2. Neznačený pohyblivý přízvuk. Dvojí výslovnost e v počáteční pozici ([e/je]). 2 body.
  3. Měkčení c, g před i, e, tiché koncové i po souhlásce. 1,5 bodu.
  4. Identická výslovnost â/î, 1 bod.
  5. 0 bodů.


Španělština 4 body.

  1. Spřežky ch, ll, qu; gu před e, i. 2 body.
  2. Přízvuk většinou pravidelný, odchylky značeny. 0 bodů.
  3. Měkčení c, g před i, e, 1 bod.
  4. Identická výslovnost c/z před e, i, 1 bod.
  5. 0 bodů.


Portugalština 7 bodů.

  1. Spřežky ch, lh, nh, qu; gu před e, i, (doplněno) nosovky On, Om (O je libovolná samohláska). 3 body.
  2. Přízvuk pravidelný, odchylky značeny. Nemám moc přehled o jednoznačnosti zápisu samohlásek, věc komplikuje závislost na dialektech a velké rozdíly mezi evropskou a brazilskou portugalštinou. 0 bodů.
  3. Měkčení c, g před i, e (některá nářečí v Brazílii měkčí i t, d před i). 1 bod.
  4. Identická výslovnost s/z mezi samohláskami, identická výslovnost e, i v nepřízvučných slabikách (nejisté), diakritické rozlišení homonym; (doplněno) identická výslovnost an/ã, on/õ. 3 body.
  5. 0 bodů.


Francouzština 11 bodů.

  1. Spřežky ch, ll, gn, au, ou, eu, oe, ai, ei, an, en, in, on, un, qu; gu před e, i. 3 body.
  2. Přízvuk stálý. Nepravidelně vyslovovaná slova (eu [y]), dvojí výslovnost skupin znaků v závislosti na gramatické roli (ent ve slovesných koncovkách). 2 body.
  3. Měkčení c, g před i, e, znělá výslovnost s mezi samohláskami, vypouštění koncových s, t, x a někdy r, různá výslovnost samohlásek (němé vs. otevřené e, otevřené vs. zavřené o, nosovky pouze v zavřených slabikách (-en vs. -enne)). 3 body.
  4. Identická výslovnost c/s, g/j před e, i, mnoho identit mezi samohláskami (e/et/ai/ei/è/est, o/ô/au), diakritické rozlišení homonym. 3 body.
  5. 0 bodů.


Angličtina 14 bodů.

  1. Spřežky ch, sh, th, ee, ea, oo, au, eu, ou, gh ... V angličtině je těžké určit hranici mezi fonémy v písmu. Je ve slově though [ðǝʊ] němá spřežka gh nebo spřežka ugh vyslovovaná [ʊ]? Každopádně, 3 body.
  2. Pohyblivý neznačený přízvuk. Dvojí výslovnost spřežek ea, th, gh, dvojí výslovnost g před i, e. Velké množství výjimek. 3 body.
  3. Měkčení c a někdy g před i, e, závislost výslovnosti samohlásek na otevřenosti slabiky (fat vs. fate), němé koncové e, změna výslovnosti a po w (war vs. bar), řada vzájemých vlivů mezi sousedícími samohláskami... 3 body.
  4. Identická výslovnost c/s a někdy g/j před e, i, řada dalších identit (ee/ei/ea, i/y, ...), 3 body.
  5. Řada výjimek pro cizí slova, 2 body.


Nizozemština 2,5 bodu.

  1. Spřežky ch, ie, 1 bod.
  2. Pohyblivý přízvuk, značený někdy. 0,5 bodu.
  3. Spodoba znělosti, spřežka ij [ej]. 1 bod.
  4. 0 bodů (nejisté).
  5. 0 bodů (nejisté).


Němčina 5,5 bodu.

  1. Spřežky ch, sch, ie, 2 body.
  2. Pravidelný přízvuk. Zřídkakdy nejasnost ve čtení spřežky sch (bisschen vs. Bischof). 0,5 bodu.
  3. Spodoba znělosti, změněné výslovnosti samohlásek v ei, eu, äu, změna výslovnosti s před p, t na začátku slova. 1,5 bodu.
  4. Identická výslovnost ei/ai, většinou i e/ä. 1 bod.
  5. Specifická výslovnost latiské koncovky -tio(n), 0,5 bodu.


Dánština 6,5 bodu.

  1. Bez spřežek (æ považuji za jeden znak) - zde si jsem ovšem dost nejistý. 0 bodů.
  2. Těžko říct. Přechod od psané k mluvené formě je značně netriviální a pokud se dá charakterizovat pomocí pravidel, jsou tato pravidla složitá. Kromě přízvuku existuje v dánštině podivný jev nazývaný stød, jehož umístění ve slově není značeno. Musím-li hodnotit, 2 body.
  3. 3 body, nejsem ovšem s to přesně vyjmenovat proč.
  4. 1,5 bodu (odhad).
  5. 0 bodů (nejisté).


Švédština 5 bodů.

  1. Spřežky sj, sk (druhá vyslovována jako jeden zvuk pouze před předními samohláskami), 1 bod.
  2. Pohyblivý neznačený tonální přízvuk. 1 bod.
  3. Měkčení g, k před i, y, ä, ö, g i někdy na konci slova. Délka samohlásek závislá na otevřenosti slabiky. 2 body.
  4. Pravděpodobně stejná výslovnost sj/sk v některých pozicích, taktéž g/j. 1 bod.
  5. 0 bodů (nejisté).


Litevština 3 body.

  1. Bez spřežek, 0 bodů.
  2. Neznačený tonální přízvuk. 1 bod.
  3. 0 bodů (nejisté).
  4. Identická výslovnost ą/a, ę/e, į/i, ų/ū. 2 body.
  5. 0 bodů. Jeden z mála jazyků, který foneticky přepisuje i cizí vlastní jména.


Lotyština 3 body.

  1. Bez spřežek, 0 bodů.
  2. Neznačený tón, dvojí (otevřená a zavřená) výslovnost e, ē. 2 body.
  3. 0 bodů (nejisté).
  4. 0 bodů.
  5. Nepravidelná výslovnost o v přejatých slovech ([o] oproti domácímu [uo]), 1 bod. Jeden z mála jazyků, který foneticky přepisuje i cizí vlastní jména.


Irština 12 bodů.

  1. Spřežky bh, fh, mh, dh, gh, th, ng, ae, na začátku slova i fh, bp, mb, dt, nd, gc, ng, bhf. 3 body.
  2. Přízvuk stálý nebo pohyblivý, závisí na dialektu, neznačen. Nepravidelně vyslovovaná slova (ag, is [eg, is] namísto pravidelného [ag, iʃ]), nepravidelná výslovnost některých gramatických koncovek (-fidh). 3 body.
  3. Měkčení prakticky všech souhlásek po a před i, e (krom spřežky ae). Němé mh, gh mezi samohláskami. Některé samohlásky slouží pouze pro měkčení okolních souhlásek a vůbec se nevyslovují. 3 body.
  4. Identická výslovnost sh/th/h, dh/gh, bp/b, gc/g, dt/t, nd/n, bhf/bh/mh/v a mnoha samohláskových skupin. 3 body.
  5. 0 bodů.


Řečtina 5,5 bodu.

  1. Spřežky αι, ει, οι, ου, μπ, ντ, γγ, 3 body.
  2. Pohyblivý přízvuk značen. 0 bodů.
  3. Spřežky μπ, ντ čteny [b, d] na začátku slova, [mb, nd] uprostřed. Na začátku slova pouze ve slovech cizího původu. 0,5 bodu.
  4. Identická výslovnost αι/ε, ει/οι/ι/η/υ, ο/ω, 2 body.
  5. 0 bodů.


Maďarština 4 body.

  1. Spřežky sz, cs, zs, ty, gy, ly, ny, 3 body.
  2. Přízvuk stálý. 0 bodů.
  3. 0 bodů.
  4. Identický výslovnost ly/j, 1 bod.
  5. 0 bodů.


Finština 1 bod.

  1. Spřežka ng, 1 bod.
  2. Stálý přízvuk, bez nepravidelností, 0 bodů.
  3. 0 bodů.
  4. 0 bodů.
  5. 0 bodů.


Estonština 1 bod.

  1. Bez spřežek, 0 bodů.
  2. Většinou stálý přízvuk, (doplněno) tři stupně délky souhlásek rozlišeny pouze u ploziv (b/p/pp, d/t/tt, g/k/kk), u ostatních není rozlišena dlouhá a velmi dlouhá varianta. 1 bod.
  3. 0 bodů (nejisté).
  4. 0 bodů.
  5. 0 bodů.


Maltština 1 bod.

  1. Spřežka , 1 bod.
  2. Pravidelný přízvuk, 0 bodů.
  3. 0 bodů.
  4. 0 bodů.
  5. 0 bodů (nejisté).

17 komentářů:

  1. po prvním zběžném přečtení:

    co zápis dvojhlásek, není to také úchylka mnoha pravopisů? třeba finské hääyöaie :-)

    ad portugalština - nelze tu přičíst ke spřežkám i nosovky, psané Vn? francouzština tohle "započítané" má.

    ad estonština: tady je to s přízvukem složité. např. vznik "super dlouhých" hlásek (de facto jiná forma přízvuku) v tvarech pravopisně shodných, ale lišících se mluvnicky: halli (gen) [hal:i], ale halli (part) [hal:.i].

    ad finština: nk je také spřežka [N], ng je de facto její gemináta [NN].

    OdpovědětVymazat
  2. U dvojhlásek jsem tolerantní, nevyžaduji jejich zápis pomocí jednoho písmene.

    Na portugalské nosovky jsem zapomněl, doplním. Dostanou bod navíc u spřežek a druhý bod navíc za variabilitu zápisu nosovek (tilda/-n).

    Estonština: netušil jsem, že superdlouhé může být i l. Přidám.

    Finština: nk má výslovnost [ŋk], není-liž pravda? Před [k] je [ŋ] alofonní k [n], proto to nepočítám.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdá se mi, že polština zasluhuje více bodů:

    A. K spřežkám bych přidal ještě dz, dż, dź, a dzi před samohláskou.
    B. Přízvuk je obecně pevný (předposlední slabika), ale občas může to být třetí nebo čtvrtá slabika od konce (existují pravidla). Problematická je taky výslovnost ą a ę. Ą se čte jednou [on] (příp. alofonní [oŋ] nebo [om]), jednou [õ]. Ę se čte jednou [en] (příp. alofonní [eŋ] nebo [em]), jednou [ẽ], jednou – pokud nejste herec – [e] (zase existují pravidla).
    C. Sem bych přidal ještě měkčení n a dz před i.
    D. Identickou výslovnost mají ještě ó/u a ch/h.

    OdpovědětVymazat
  4. Ad dz, dż - psal jsem, že poloražené hlásky nepočítám jako spřežky, protože jsou to v principu složené zvuky (jinak bych mohl dz a dž započítat třeba Slovákům, kteří je považují za jednu hlásku, nevím jak v češtině, dz nemáme prakticky vůbec a dž jenom v přejatých slovech).

    Jak je to s rozlišením [õ] a [on] - to nejsou alofony nebo nářeční variace? Nenosové ę na konci slova jsem vynechal záměrně, akorát už si nevzpomínám proč.

    S tím h/ch ovšem máte pravdu, děláme si tady z toho legraci a já na to zapomenu. Taktéž ó/u. Díky.

    OdpovědětVymazat
  5. U češtiny je určitá výhoda v tom, že fonetický zápis nezohledňující pravidla většinou nemění smysl textu. ů/ú jsou zaměnitelné zcela, ě a je prakticky také (v těchto případech je pravopis věcí konvence) a je jen několik málo dvojic i/y, kde je konkrétní písmeno nosičem informace (dvojice bít x být je asi nejznámější).

    OdpovědětVymazat
  6. U toho německého "Bisschen" bych si dovolil upozornit, že to "s" a "ch" nepatří k sobě. Základ je "Biss" (= "Biß" postaru)a chen je zdrobňující přípona.
    Jinak děkuji za zajímavý rozbor.
    Zdraví L.Kubera

    OdpovědětVymazat
  7. Dz, dż, a dź je podle mě určitě jedna hláska. Jsou to prostě znělé protějšky c, cz a ć.

    [õ]/[on] a [ẽ]/[en] jde považovat za alofony, máte pravdu, asi jsem neměl to psát. [õ] a [ẽ] se čte před sykavkou a před [h] (wąż [võš], węch [vẽh], kęs [kẽs]) a taky na konci slova (idą [idõ], idę [idẽ] nebo [ide]), před ł je to [o]/[e] (stanął [stanoṷ], stanęła [staneṷa]), v ostatních případech je [on]/[en] (mąka [moŋka], dąb [domb], wstręt [fstrent]). Nicméně dělá to obvykle cizincům hrozné potíže.

    Přízvuk na třetí slabice od konce je ještě ve slovech řeckého původu, která končí na -ika, -yka (jako fizyka, matematyka, logika) a taky v řadě jiných slov (rzeczpospolita, ryzyko, okolica, czterysta) a na to už žádné pravidlo není. Spousta Poláků to ale ignoruje a dává ten přízvuk na předposlední.

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavé srovnání, ale započítal bych také vázání slov, které velmi znesnadňuje porozumění mluvené řeči u některých jazyků. Například přestože jsem se učil portugalsky, lépe rozumím mluvené španělštině než portugalštině, kterou vnímám jako téměř nedešifrovatelný proud hlásek (delší pobyt v portugalském prostředí by to jistě změnil). Ale to je jen taková poznámka z praxe.

    Jinak si myslím, že diskuse o tom, který jazyk by byl nejvodnější jako "lingua franca" jsou sice zajímavé, ale nic na dominantním postavení angličtiny nezmění. Taky by se mi líbilo, kdyby se lidé po celém světě domlouvali třeba interliguou, nebo i tím esperantem, i když k němu mám jisté estetické výhrady, ale skutečnost, že by se mi něco líbilo, na realitě nic moc nezmění.

    Spíše by mě zajímalo, jestli angličtina neprojde (nebo už neprochází) podobným procesem jako klasická řečtina, která se v helénistické období zjednodušila v koiné. Pak by mohlo dojít i k určitým zjednodušením a to zcela spontánně.

    OdpovědětVymazat
  9. @A.S.Pergill: ono to tak je ve většině jazyků, že fonetický zápis většinou nemění smysl textu. Když ale chce člověk vypadat kulturně, pořád se musí naučit psát podle normy.

    @Tomasz Herok: jde mi o to, že i když člověk neví, že dz je považováno za jednu hlásku, přečte to víceméně správně. Klasifikace toho, zda [dz] nebo [ts] jsou jedna hláska je do značné míry arbitrární a ovlivněná pravopisem a gramatikou. Pokud má jazyk jedno písmeno pro [ts], je pravděpodobnější, že za jedno písmeno bude považovat i digraf pro [dz]. Stejně tak, pokud [dz] vzniká jako alterace třeba [g] při skloňování.

    @Kojot: Vázání je prevít, ale k nesrozumitelnosti portugalštiny přispívá i jejich brutální systém samohlásek. Je to podobné s francouzštinou, učil jsem se ji asi čtyři roky, ale mám pořád pocit, že rozumím líp mluvené italštině, které jsem věnoval snad týden s učebnicí pro samouky (u obou jazyků je porozumění pochopitelně velmi mizerné).

    Angličtina je již od středověku gramaticky znatelně jednodušší než koiné nebo navazující moderní řečtina. Alespoň měřeno počtem syntetických tvarů. Zjednodušení jazyka při intenzivním kontaktu s jinými jazyky obvykle probíhá tímto způsobem, a v angličtině moc prostoru pro další zjednodušování nezbývá.

    Pro úplnost, nepsal jsem tento rozbor jako podklad pro argumentaci o ideální lingvě france.

    OdpovědětVymazat
  10. Kojot: To není vázáním slov, ale tím, že nedokážeš rozeznat některé hlásky. Slova spojuje každý jazyk, i čeština. Zdání že jsou slova samostatná je zvukový klam.

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím si, že za nejednoznačnost zápisu by mělo být víc bodů. Spřežky a pod. se stačí naučit jednou, kdežto nejednoznačný zápis se musí pamatovat pro každé slovo zvlášť.

    OdpovědětVymazat
  12. @Anonymní:
    http://www3.germanistik.uni-halle.de/prinz/sprachen/044.htm
    http://www3.germanistik.uni-halle.de/prinz/sprachen/059.htm

    OdpovědětVymazat
  13. Kojot: Ty odkazu vedou jen na nějaké ukázky, co s tím?

    OdpovědětVymazat
  14. No přece rozdíl mezi portugalštinou a španělštinou a názorná ukázka toho, co míním tím, že portugalština váže.

    OdpovědětVymazat
  15. To je úžasné: Opravdu je španělština mnohem srozumitelnější než portugalština.

    OdpovědětVymazat
  16. Abychom k Portugalcům byli fér, záleží dost na dikci mluvčího. Ne všichni Španělé mluví tak zřetelně, jako žena na nahrávce. Brazilské nahrávky jsou taktéž jasnější než ta lisabonská.

    O vázání v portugalštině třeba zde

    OdpovědětVymazat
  17. kojot: Z toho není nic poznat, neznám ani protugalský pravopis, tak co bych z toho asi mohl poznat? Jediné co se dá poznat, že portugalština má zřejmě větší počet hlásek než španělština, ale jinak nic.
    Podle toho dalšího odkazu to vázání nevypadá jako nic extrémního.

    Jak říkám už od začátku, problém bude v neschopnosti poznat některé hlásky, stačí několik často se vyskytujících hlásek a člověku zní řeč jako nesrozumitelné huhlání.

    OdpovědětVymazat