úterý 25. srpna 2009

První příspěvek

Tak jsem podlehnul externímu tlaku, a pořídil si blog...

V první chvíli to vypadá jako ne zrovna ideální nápad, protože psát pravidelně cokoli aspoň trochu zajímavého je vyčerpávající. Pak se to ale rozleží v hlavě a člověk si řekne, že je vlastně mnoho témat, o kterých se dá hodiny mluvit. Padne rozhodnutí. Když ale přijde moment je uskutečnit a začít psát, je těžké si vybrat.

Původně jsem zamýšlel zahájit hned na začátku tažení proti antropickému principu, což byl nápad inspirovaný přednáškou S. Weinberga na srpnovém Kongresu matematické fyziky (který se konal v Praze). Weinberg antropický princip zmínil tuším že dvakrát, jednou ve vlastním výkladu, a podruhé v reakci na dotaz z pléna, nutno říct, že v obou případech ve značně alibistickém kontextu. Což mě z jistých důvodů nepříjemně překvapilo.

Úvaha druhého řádu* mě ovšem vede k tomu, že první příspěvek kdekoli by neměl být konfrontační - což křížová výprava proti antropickému principu nutně bude - a tak začnu trochu jinak. I když si vlastně chci vybudovat pro plánovaný útok výhodné výchozí postavení. Tento příspěvek bude tedy ryze bezobsažně technický, a následující budou něco jako dělostřelecká příprava pro finální útok na antropické pozice - ačkoli si myslím, že téma je zajímavé samo o sobě: trochu se v nich rozepíšu o povaze přírodních zákonů. Až k onomu finálnímu útoku dojde (jestli k němu dojde, ještě můžu změnit názor, stává se mi to docela často, těžko říct, jestli je to dobrá věc či nikoli), zmíním se i o důvodech, proč jsem byl nepříjemně překvapen na konci předchozího odstavce.

To je krátkodobý plán základní linie zde umístěných pamfletů, linie více či méně související s fyzikou. Budou se zde objevovat porůznu i jiné věci, jako jsou logické rébusy nebo pravděpodobnostní paradoxy, a pak témata s hlavním zaměřením blogu vůbec nesouvisející, zejména - ale ne pouze - postřehy z cest. Soudím totiž, že člověk nemůže furt přemýšlet (psát) o tomtéž, a zároveň si zachovat duševní zdraví.

Poznámky:
*) Úvahy "druhého řádu", které rády nahlodávají již učiněná rozhodnutí, mě trápí dost často. Co mě ovšem trápí trochu víc, je znepokojivý fakt, že jsem nebyl schopen vymyslet jiný přívlastek, než "druhého řádu". Druhého řádu jsou diferenciální rovnice, ale normální člověk v běžném hovoru takový výraz nepoužije pro úvahy. Čímž se dotýkám otázky jazyka a žargonu. Nerad bych se dostal do situace, kdy bych už nebyl schopen sdělit myšlenku jen proto, že používám nestandardní výrazivo (což věřím, že je problém většího než malého množství lidí obecně). Proto čtenáře vyzývám, aby kdykoli v mém textu spatří nepatřičné žargonózní výrazy - nemyslím tím odborné termíny tam, kde je jejich užití přirozené - prostě kdykoli bude podle mě něco "triviální" nebo "n-tého řádu", ačkoli by bylo možno říct "snadné" či [sem doplňte srozumitelný ekvivalent druhé fráze], aby mi danou pasáž omlátili o hlavu. Obrazně řečeno, ovšem.

3 komentáře:

  1. Gratuluji autorovi k důležitému životnímu rozhodnutí vést si blogue a přeji mu do budoucna mnoho grafomanských sil.

    OdpovědětSmazat
  2. Dále bych chtěl podotknout, že používaní specifického žargonu (slova jako "triviální", "inevitabilní", "gaučák" - autor si jistě dokáže domylet další) nepovažuji za rušivé. Naopak se domnívám, že patřičně (t.j. ve větší míře) dávkovaný žargon může fungovat jako významný atmosférotvorný prvek.

    OdpovědětSmazat
  3. Ehm, autor má skryté ambice provozovat blog s miliony čtenářů žargonu neznalých :)

    OdpovědětSmazat