V rámci pokračování série cestopisných reportáží přichází první reportáž z ruské Dubny, kde budu v nadcházejících dvou letech trávit většinu svého času. Tato reportáž proto nemá ambice být úplnou a vyčerpávající, další reportáže budou následovat. Navíc není v současnosti ideální počasí na fotografování, po delším pobytu venku zamrzají v aparátu baterie.
Dubna má asi 60 tisíc obyvatel, ačkoli díky mohutné nové výstavbě působí větším dojmem. Stará část města byla založena v padesátých letech pro potřeby Spojeného ústavu jaderné výzkumu a sestává z nízkých domů natřených světle žlutou omítkou, často s monumentálními průčelími. Na obrázku dole je vidět ředitelství ústavu na křižovatce Frankovy a Joliot-Curieovy [1] ulice (ulice - alespoň většina z nich - jsou v celé Dubně pojmenovávány po význačných vědcích).
(Omluvte nevalnou kvalitu snímku. Pro trpělivější noční fotografování se budu muset zbavit paranoidního strachu z toho, že mně někdo uvidí a bude považovat za špiona.) Celá stará část města má příjemnou, až téměř lázeňskou atmosféru se spoustou stromů a úhlednou architekturou, což je umocněno vánoční výzdobou (pravoslavné vánoce probíhají počátkem ledna).
O novější části města ležící dál na západ se toho moc kladného říct nedá. Starší paneláky sovětského střihu, odhadem ze sedmdesátých let, nenabízejí zrovna příjemný pohled.
Novější výstavba je napohled kvalitnější, ale urbanisticky nepromyšlená. Staví se všude, kde je místo, chybí zeleň, ačkoli celé město je obklopeno lesy. Pomník na následujícím snímku s letounem Iljušin Il-2 je též novějšího data. V pozadí je patrná železnice procházející středem města téměř jako tramvaj, bez výraznější separace. Vlaky zde jezdí pomalu, takže to z pohledu bezpečnosti není problém.
Mezi ruské zvláštnosti se počítá absence klik na dveřích a neznalost těsnění v oknech, což je kompenzováno papírovou páskou, kterou je někdy okno oblepeno, a hlavně žhavými radiátory, kvůli kterým je v bytech horko i při -20°C venku. Při nižších teplotách je na stromech patrná námraza, především v ranních hodinách.
Poznámky:
1. Možná bych se měl ve jménech ulic držet místního přepisu a psát Žolio-Kjuri.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat