Indoevropské číslovky

Tento příspěvek je rozšířenou reakcí na čtenářský dotaz o podobnosti českých a pákistánských číslovek.

Je vcelku zřejmým faktem, že podobnost příbuzných jazyků je tím menší, čím více času uplynulo od jejich rozdělení. Rychlost ztráty podobnosti záleží na různých faktorech. Pokračující kontakt mezi divergujícími jazyky divergenci zpomaluje; často existuje kontinuum dialektů, které jeden plynule přecházejí v druhý, bez zřejmé hranice - to byl případ slovanských jazyků minimálně do počátku dvacátého století (s tím, že Jihoslované byli od zbytku odděleni). Naopak divergenci napomáhá krom absence kontaktu i silný vliv relativně nepříbuzného jazyka - to je případ odchylování angličtiny od ostatních germánských jazyků, které bylo způsobeno masivním přejímáním francouzských slov během středověku.

Mechanismy divergence jsou v zásadě tři. Kromě již zmíněného vlivu přejímání cizích slov jsou to procesy, ke kterým dochází i v případě, že jazyk je v úplné izolaci. První mechanismus spočívá ve vývoji fonetiky, tj. změnách výslovnosti hlásek, a druhým mechanismem je vývoj významů slov. Změny ve fonetice bývají pravidelné a snadno vysledovatelné. Například latinské g, po kterém následovalo i nebo e, přežilo v italštině vyslovováno jako dž. Je to tak pravidelně u všech slov. Pokud vezmeme soubor několika podobných zákonů, jsme schopni z latinského slova rekonstruovat jeho dnešní italskou podobu [1]. Zpětně to někdy nejde, protože změny nejsou reversibilní; občas dojde ke splynutí více hlásek do jedné (například italské e může pocházet z latinského e nebo ae).

Naopak, změny významů jsou v podstatě náhodné a jsou prvním důvodem, proč blízké jazyky ztrácejí vzájemnou srozumitelnost. Čech bez předchozí znalosti ruštiny neporozumí ruskému slovu год (god), protože podle pravidel hláskové korespondence tomu odpovídá české hod, nicméně ruské slovo znamená rok. (Obvykle se to vysvětluje odkazem na slavnosti (hody) opakující se s roční pravidelností. Časový význam má příbuzné české slovo hodina, přičemž ovšem v srbochorvatštině godina znamená rok.) Někdy jsou vývoje významů dost bizarní. Například latinské pavimentum, tj. dláždění (viz angl. pavement), se vyvinulo v rumunské pământ, které znamená země (i ve smyslu planety Země).

Pro rozpoznání příbuznosti různých jazyků se proto hodí podívat se na slova, která jsou odolná vůči změně významu i vůči nahrazení slovem přejatým z jiného jazyka. Taková slova musí mít velmi specifický význam, který se dá jen těžko použít pro označení něčeho jiného a který se dá jen těžko vyjádřit jiným slovem, a musí být často používaná. Ideálním příkladem jsou číslovky. Na číslovkách v dnešních indoevropských jazycích se dá celkem dobře ilustrovat vývoj fonetiky těchto jazyků. Podívejme se na ně detailněji.

Stará protoindoevropština (dále jen PIE), tak jak je dnes rekonstruována (neb nejsou žádné písemné záznamy tohoto hypotetického jazyka) měla celkem nestandardní soustavu souhlásek. Z hlásek třených (to jsou ty, které vyslovujeme protlačováním proudu vzduchu nějakou štěrbinou, řadíme tam naše f, v, s, š, z, ž, ch, h, či anglické th) měla pouze s [2]. Naopak, PIE měla obří škálu souhlásek ražených (ty vznikají náhlým uvolněním proudu vzduchu, patří sem české p, b, k, g, t, d, ť, ď). Obvyklá rekonstrukce PIE počítá, že její ražené souhlásky byly

p, t, k, k´, kw, b, d, g, g´, gw, bh, bh, bh, g´h, gwh. 

Znaky k´, g´ (standardně je čárka psána nad písmeno, ale z technických důvodů toho nejsem schopen docílit zde) představují změkčené (palatalizované) varianty k a g. Pro jednoduchost můžeme předpokládat, že zněly jako české ť a ď, skutečnou výslovnost s jistotou nikdo nezná. Spřežky kw, gw (standardně je w psáno jako horní index) jsou tzv. labializované, můžeme je vnímat jako k a g vyslovené se zaokrouhlenými rty, či jako sekvenci hlásek k, g následovaných w. Konečně h (opět standardně jako horní index) značí přídech, který pro jednoduchost můžeme simulovat slabým h vysloveným po souhlásce (přídech existuje například v angličtině po počátečních p, t, k, častý je pak v indických jazycích).

Abych nezapomněl na číslovky. Číslovky v PIE (od jedné do deseti) byly [3] (od jedné do deseti):

oinos, duo, treies, kwetuor, penkwe, swek´s, septm, ok´to, neun, dek´mt

Takový brutální systém ražených souhlásek, jako byl v PIE, nemohl vydržet dlouho. Skutečně došlo ke zjednodušení, které vedlo k rozčlenění PIE na dvě větve, které se označují jako kentumová a satemová, nebo také západní a východní [4]. Zatímco v západních (kentumových) jazycích palatalizované hlásky k´, g´, g´h splynuly s obyčejnými k, g, gh, v jazycích satemových se tyto hlásky změnily na sykavky (a zároveň došlo ke splynutí k, g, gh, s kw, gw, gwh. Pro číslovky to znamenalo vývoj ilustrovaný prvním obrázkem:

Rozdělení na větve satem a kentum je celkem patrné, i přes některé nepravidelnosti (např. lat. a kelt. q- namísto očekávatelného p- na začátku číslovky 5, nepravidelné t- na začátku řecké 4, slovanská 9 s d- místo n- na začátku, patrně po vzoru desítky) a další pravidelné změny, které jsou pozdější, než rozdělení satem-kentum (změny d → t, t → þ, p → f, k → h ve staré germánštině - tzv. Grimmův zákon, či změna počátečního s na h v řečtině). Je také zřejmé, proč jsou číslovky v indických jazycích, jako je pákistánská urdština, podobnější českým, než číslovky v západoevropských jazycích, které patří do kentumové větve.

Poznámky.
1. U často používaných, nebo naopak velmi řídce používaných slov může docházet k nepravidelným změnám, které ale představují jen malou odchylku od pravidla.
2. A případně tzv. laryngály, což byly tři hlásky neurčité povahy, pravděpodobně hrdelní (jako h či ch), které ovšem zanikly ve velmi raných fázích vývoje a konkrétní stopy po nich existují pouze ve staré chetitštině. V pozdějších fázích vývoje laryngály v PIE chybí.
3. Rekonstrukce se mohou lišit. Zde použité číslovky jsou čerpány z Wikipedie, zápis zjednodušen (např. odstraněny laryngály).
4. Samotné názvy satem a kentum pocházejí od číslovky 100 v jazyce Avesty (jazyk příbuzný staré perštině, kde se sto řekne satem) a v latině (sto = centum, čti [kentum]). Původní PIE výraz byl k´ntom.