Slovo pro tento den jest CIZÍ. Praslovanská obdoba byla ťuďь, což pochází z protoindoevropského tauta nebo teuta, znamenající lid nebo národ. Stejného původu jsou slova Teuton a Deutschland. Vývoj významu se vysvětluje dvěma způsoby. Buď 1) slovo znamenalo původně "lidový", "národní" a postupně přešlo k dnešnímu významu dle zásady "co je státní, to není moje". Podobný vývoj má polské slovo obcy = cizí, původně obecní. Nebo 2) znamenalo původně germánský (a bylo přejato od Germánů, kteří se tak nazývali) a pak postupně začalo znamenat cizí. Podobný vývoj zažilo germánské slovo walh, které původně označovalo nějaký keltský kmen co se tak nazýval sám, potom všechny Kelty a nakonec prakticky všechny cizince. Odtud jsou názvy Wales, Valonsko, Wallis (kanton ve švýc.) a česká slovo Vlach a Valach (Valaši přišli na Moravu z Rumunska).
Když už jsme se dostali k původu slova Deutsch, můžeme se podívat i na další kmenové názvy. To, že angl. Dutch souvisí s Deutsch je asi zřejmé. Podobně triviální je původ fr. Allemand, pův. název jednoho z germ. kmenů. Vznikl zřejmě složením "alle" a "mann", tj. všichni muži. -d na konci fr. slova vzniklo podobným způsobem, jako -m- v it. slově sambato = sobota (pův. sabbato) nebo -d- v českém lidovém výraze bizardní. Samotný název Germán pochází od Keltů, a značil buď "soused" nebo "hlučný" (příbuzné je zřejmě irské slovo gáir = řev). Pikantní je srovnání se slovanským názvem Němec (jak může být někdo zároveň němý a hlučný?). Sami Keltové také nemají přiliš lichotivý název, keltos v řečtině znamenalo něco jako barbarský (v dnešním významu, starořecké barbaros znamenalo prostě doplněk k množině všech Řeků). Mimochodem od slova barbar pochází it. bravo a angl. brave, ale to už se dostáváme daleko od tématu.
Když už jsme se dostali k původu slova Deutsch, můžeme se podívat i na další kmenové názvy. To, že angl. Dutch souvisí s Deutsch je asi zřejmé. Podobně triviální je původ fr. Allemand, pův. název jednoho z germ. kmenů. Vznikl zřejmě složením "alle" a "mann", tj. všichni muži. -d na konci fr. slova vzniklo podobným způsobem, jako -m- v it. slově sambato = sobota (pův. sabbato) nebo -d- v českém lidovém výraze bizardní. Samotný název Germán pochází od Keltů, a značil buď "soused" nebo "hlučný" (příbuzné je zřejmě irské slovo gáir = řev). Pikantní je srovnání se slovanským názvem Němec (jak může být někdo zároveň němý a hlučný?). Sami Keltové také nemají přiliš lichotivý název, keltos v řečtině znamenalo něco jako barbarský (v dnešním významu, starořecké barbaros znamenalo prostě doplněk k množině všech Řeků). Mimochodem od slova barbar pochází it. bravo a angl. brave, ale to už se dostáváme daleko od tématu.
Jelikož jsem v řazení původních Zpravodajů ignoroval diakritiku, pokusím se to napravit dodatkem týkajícím se slov začínajících na Č. Prvním je pozdrav čau, o kterém je všeobecně znám jeho italský původ. Co se ví méně, je, že italské ciao je zkomolená nářeční varianta slova schiavo, tj. otrok. To pochází z pozdně latinského sclavus téhož významu. Ještě dříve bylo ale sclavus latinské označení pro Slovany, kteří se v době stěhování národů často dostávali do římského otroctví. Že čau a Slovan mají stejný původ může dnes působit poněkud překvapivě, ale je to tak.
Slovo čolek nijak zvlášť zajímavou historii nemá. Pochází z polštiny, odkud bylo importováno v době obrození. Czołg znamenalo ve starší polštině had a czołgać się bylo plazit se. Co je ovšem zajímavější je dnešní použití slova v polštině: znamená totiž tank. Čolek se pak polsky řekne traszka. Kliknete-li na odkaz, nedivte se, že Poláci čolka řadí mezi płazy. Polští płazy jsou totiž naši obojživelníci. Naši plazi jsou polsky gady. Naši hadi jsou polsky węże (počáteční wę- odpovídá českému u-, slovo je tedy zjevně příbuzné s naší užovkou). Takže při cestě na sever pozor na záměnu užovek s hady, hadů s plazy, plazů s obojživelníky a čolků s bojovou technikou.
Žádné komentáře:
Okomentovat