Sedm Stalinových sester

Dobře, je pravda, že Stalin neměl sedm sester [1]. Jako sedm sester (семь сестёр, také se užívá prostý název высотки, tedy výškové domy) se ale označují nejstarší moskevské mrakodrapy, postavené v letech 1947-1957. Stalin chtěl přiblížit Moskvu monumentálnosti severoamerických velkoměst a mrakodrapy měly být hlavním symbolem moderního hlavního města.

1. Budova u Červené brány stojí na náměstí Красные ворота (tedy Červená brána, v místě původních moskevských hradeb). Výška stavby je 138 metrů. Původně byla budova, postavená v letech 1947-1952 pod vedením architektů Duškina a Mezenceva, sídlem ministerstva dopravního strojírenství SSSR. V současnosti slouží jako obytná i aministrativní budova. Dům má svou webovou stránku (ač příliš mnoho informací se na ní najít nedá).

2. Hotel Leningraskaja je od předchozí budovy vzdálen jen několik set metrů. Z Komsomolského náměstí jsou pohodlně vidět obě budovy naráz. Autory projektu byli architekti Poljakov a Boreckij. Ze všech sester je tato nejnižší, pouze 136 metrů. Přesto tvoří jednu z dominant Komsomolského náměstí [2]. Stavba zabrala roky 1949-1952. Nedávno prošla rekonstrukcí a dodnes slouží jako luxusní hotel.

3. Dům na Kotelničeském nábřeží je ryze obytná budova postavená v letech 1948-1952 dle návrhu architektů Čečulina a Rostkovského. Oproti dvěma předchozím je vyšší, 176 metrů. Stojí nad soutokem řek Moskvy a Jauzy téměř v samém centru města (zhruba kilometr a půl od Kremlu, odkud je dobře vidět, jako na tomto snímku). Osmipodlažní křídla jsou starší, už z let 1938-1940. Dohromady je domě zhruba 700 bytů.

4. Ministerstvo zahraničí Ruské federace sídlí v 172 metrů vysoké budově postavené v letech 1948-1953 na Smolenském - senném náměstí. Architekti Geľfrejch a Minkus. Ze všech sedmi mrakodrapů je tady moje fotodokumentace nejhorší. Druhý snímek je sice více zblízka, ale se zastíněnou spodní částí.

5. Dům na Kudrinském náměstí je, podobně jako číslo 3, také navržen jako obytný. Byty zde původně získali pracovníci leteckého průmyslu a funkcionáři KSSS. Budova je vysoká 156 metrů a byla postavena v letech 1948-1954, v tomto případě dle návrhu architektů Posochina a Mndojance [3]. Skrývá v sobě 450 bytů. Fotografie je pořízena ze zoologické zahrady, jejíž vchod je přímo pod mrakodrapem. Ten je ovšem dobře vidět i z nábřeží (budova vlevo je pak známý Bílý dům, původně sídlo parlamentu, které bylo centrem bojů při pokusu o převrat v roce 1993, dnes sídlo ruské vlády).

6. Hotel Ukrajina je ze všech mrakodrapů nejmladší a byl postaven až po Stalinově smrti, v letech 1953-1957. Je vysoký 198 metrů. Architekti Mordvinov a Oltarževskij. Ukrajina držela dlouhou dobu, až do začátku 21. století, titul nejvyššího hotelu v Evropě.

7. Hlavní budova MGU (zkratka z Московский государсвенный университет имени М.В.Ломоносова, tedy Moskevská státní Lomonosovova universita) je nejvyšší ze stalinských mrakodrapů. Postavena byla v letech 1948-1953. V době stavby to byla nejvyšší budova v Evropě, a tento status si se svými 240 metry udržela až do roku 1990. Hlavním architektem byl Boris Iofan (jeho jméno jsem již zmínil v minulém cestovním příspěvku). Výzdobu špičky si lze prohlédnout na detailním snímku. Oba snímky jsou boční, díky čemuž není dobře patrná obligátní pěticípá hvězda na vrcholu.

Rozmístění všech sedmi sester je vyznačeno na mapě vlevo. V Moskvě stojí další stavby v podobném stylu, které ale nejsou řazeny do skupiny Stalinových vysotek, z různých důvodů. Hotel Peking na snímku dole vlevo sice navrhl architekt Čečulin (tentýž, co navrhl dům na Kotelničeském nábřeží - naše číslo 3) v odpovídajícím stylu, ale je příliš nízký. Triumfální palác (snímek dole vpravo) výškou 264 metrů naopak všechny původní mrakodrapy překonává, ale je moc nový - stavba byla zahájena až v roce 2001 a dokončena o dva roky později.

Poznámky:
1. Pravděpodobně měl pouze dva starší bratry, kteří zemřeli v dětství.
2. Dalšími dominantami náměstí jsou tři nádraží, díky kterým je náměstí neoficiálně nazýváno площадь Трёх вокзалов. Hotel je navíc od vlastního náměstí oddělen železničním podjezdem, což trochu kazí dojem a ubírá mu na impozantnosti.
3. Podivný shluk souhlásek na začátku jména není překlep, Mndojanc byl Gruzínec (shodou okolností je to z gruzínských jmen, které jsem slyšel či četl, první, co nekončí na -švili, -dze nebo -ija).