ВДНХ

ВДНХ (VDNCh) znamená Выставка Достижений Народного Хозяйства, tedy výstava úspěchů národního (či lidového, народный lze překládat obojím způsobem) hospodářství. Můžeme si představit pražské Výstaviště zvětšené odpovídajícím způsobem tak, aby vyhovovalo ruským měřítkům, zkrátka rozsáhlý park s monumentálními pavilony. Výstaviště nechal založit Stalin jako místo, kde se občanům hlavního města prezentuje to nejlepší z jednotlivých regionů SSSR, z nichž každý měl svůj pavilon. Po válce byly pavilony věnovány různým odvětvím hospodářství a vědy, některé ale stále hostí regionální exhibice z jednotlivých ruských regionů i bývalých zemí SSSR. K výstavišti přiléhá, podobně jako k tomu pražskému, zábavní park.

Po pádu komunismu došlo i v Rusku k vlně přejmenovávání, která ale nebyla zdaleka tak konsistentní jako u nás. Například se přejmenoval Leningrad na Sankt Peterburg, ale oblast, které je administrativním centrem, se stále jmenuje Leningradská. Podobný scénář potkal i VDNCh: samotné výstaviště se přejmenovalo na ВВЦ (VVC, Бцероссийский Быставочный Центр - všeruské výstavní centrum), ale přilehlá stanice metra si ponechala název VDNCh.

Teď ale k obrazové reportáži. Prvních pár snímků nezobrazuje výstaviště samotné, ale jeho okolí, z nich pak následující dva patří monoreľsu, který spojuje stanice metra Timirjazevskaja a VDNCh. Na pohled moderní dopravní prostředek sice vede nad úrovní ulic a nemusí tak čekat na křižovatkách, tím ale jeho výhody končí. Tramvaj by byla levnější, rychlejší (zvláště v zatáčkách se monoreľs pohybuje šnečím tempem) a pravděpodobně i s větší přepravní kapacitou. Tím spíš, že polovina trati vede v souběhu s tramvajovou linkou 17, která chvílemi vede přímo pod rampou monoreľsu. Ani ne 5km dlouhá trať tak spíš patří k technickým kuriozitám a atrakcím severu Moskvy; není sice přímo součástí výstavištního areálu, ale má stanici přímo před hlavní branou vcelku se k místu hodí.

Během jízdy monoreľsem mi to nedalo nevyfotit obří (nafukovací?) prase.

Opravou procházející budova na fotografii po tímto textem má zajímavou historii. Sousoší Dělník a kolchoznice (autorkou je Vera Muchinová) tvoří vrchol pavilonu (architekta Borise Iofana), který reprezentoval Sovětský svaz na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1937. Získal tam hlavní cenu, pro onu dobu poněkud příznačně spolu s německým pavilonem. Po skončení výstavy byla socha přemístěna do Moskvy, a v roce 2009 restaurována a umístěna na kopii pařížského pavilonu před branami VDNCh.

Taktéž mimo areál výstaviště se tyčí 107 metrů vysoký Památník pokořitelů vesmíru, v jehož nitru lze najít muzeum kosmonautiky.

Již jsme uvnitř výstavního areálu, u pavilonů Arménie a Karélie.V době budování VDNCh měla Karélie pro SSSR propagandistický význam: v roce 1939 vedl pokus o násilné připojení Finska k SSSR k Zimní válce, která skončila posunutím sovětsko-finské hranice o 100 km na západ a finským odstoupením velké části Karélie.

Detail průčelí Karelského pavilonu, s "lidovými motivy" - např. muže s motorovou pilou.

Pohled přes fontánu Přátelství národů na pavilon č. 2, hostící gruzínskou expozici (není mi známo, zda je stále funkční po válce v Jižní Osetii).

Pavilon Uzbekistánu patří k těm nejzdobnějším.

Tento orientálně působící pavilon překvapivě nereprezentuje žádnou ze středoasijských republik, ale Ukrajinu. Původní stavba z roku 1939 byla výrazně jednodušší (viz foto zde, pravděpodobně budete muset užít automat na změnu kódování cyrilice, budete-li si chtít přečíst doprovodný text); většina ornamentální výzdoby a věž mají svůj původ v přestavbě z let 1947-1954, kdy byla budova známa jako povilon zemědělství. Název pavilon Ukrajina se vrátil po roce 2002.

Hlavním a největším pavilonem stojícím v ose areálu (použijeme-li analogii s pražským Výstavištěm, tak v místech jeho Průmyslového paláce) je samozřejmě pavilon Ruska.

Techničtí fajnšmekři si přijdou na své v zadní části výstaviště. V popředí letoun Jak-42 a raketa Vostok. V pozadí pak nalevo pavilon postavený v roce 1939 s názvem Chlopok (bavlna), později hostící expozice zemědělství a dopravy. Větší pavilon ve středu snímku byl původně pavilonem mechanizace, od roku 1964 nese název Kosmos.