sobota 9. října 2010

Historie železnic: Habsburská monarchie

České země patřily k místům, kde začínala historie železniční dopravy. Pomineme-li Anglii, která byla čtvrt století napřed, patřilo tehdejší Rakousko k předním průkopníkům železnic, nezaostávaje v ničem za ostatními evropskými zeměmi.

O titul nejstarší evropské železnice soutěží dnešní trať 196 spojující České Budějovice s hraničním přechodem Horní Dvořiště/Summerau. Její stavba začala již v roce 1825 pod vedením F.A.Gerstnera. Cílem koněspřežné železnice bylo spojit Dunaj a Vltavu pro převoz zboží. Úsek mezi Budějovicemi a Kerschbaumem (poblíž dnešních hranic) byl uveden do provozu v roce 1827. Pod Gerstnerovým vedením náklady na výstavbu překračovaly původní očekávání, a protože Gerstner nechtěl ustoupit od finančně náročného způsobu stavby, zbývající úsek do Lince byl dostavěn pod vedením Matthiase Schönerera, a uveden do provozu v roce 1832. Ke 129 km trati (z čehož je téměř přesná polovina na českém území) přibyl v roce 1836 úsek z Lince do Gmundenu. Trať byla převážně provozována jako nákladní, osobní doprava byla pouze doplňková a v zimě chyběla vůbec. Na obrázku je přesto osobní vůz první třídy Hannibal.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století byla trať přestavěna pro parní provoz. Znamenalo to kompletní výměnu traťového svršku, protože původní dráha využívala dřevěných, železnými pásy pobitých kolejnic o neobvyklém rozchodu 1106 mm. Během přestavby se ukázalo, že ne vždy je šetrnost přínosem: malé poloměry oblouků a strmá stoupání jižní poloviny trasy koněspřežky byly pro parní provoz nevhodné a trať byla postavena prakticky znovu, zatímco dráže postavený severní úsek vede, až na malé změny, ve stopě koněspřežky dodnes.

V druhé polovině třicátých let padlo rozhodnutí o stavbě první parostrojní železnice. Byla jí Severní dráha císaře Ferdinanda (Kaiser Ferdinands-Nordbahn), jež měla spojit Vídeň s Haličí. Stavba začala v roce 1836 a první vlaky se po ní rozjely již v roce následujícím. V roce 1839 přijely vlaky do Břeclavi a posléze i Brna. Na obrázku je lokomotiva Moravia, jedna z prvních lokomotiv provozovaných na českých tratích. Moravia byla postavena v roce 1837 ve Stephensonových dílnách a převezena v rozebraném stavu do Rakouska. Byla to na svou dobu standardní lokomotiva typu Planet s uspořádáním dvojkolí 1A.

Stavba severní dráhy císaře Ferdinanda pokračovala, a po odbočkách do Brna a Olomouce (1841) dosáhla na Ostravsko (v Bohumíně 1847) a později až do Krakova. Dnes v trase "Ferdinandky" vede druhý tranzitní koridor.

Na Ferdinandovu dráhu navazovala Severní státní dráha (k.k. Nördliche Staatsbahn), která k železniční síti připojila Prahu. První trasa vedla z Olomouce přes Českou Třebovou, Pardubice a Kolín, později byl doplněn úsek mezi Třebovou a Brnem. První vlaky přijely do Prahy v srpnu 1845 a vedly je lokomotivy Böhmen, Prag a Olmütz (národní obrození bylo v plném proudu, a tak první jmenovaná lokomotiva měla na jedné straně tabulku se jménem Böhmen, a z druhé strany tabulku se jménem Čechy; není mi známo, zda dvojjazyčné byly i ostatní lokomotivy). Stroje byly tentokráte vyrobeny lokomotivkou ve Vídeňském Novém Městě, a měly "americké" uspořádání pojezdu 2'A, s otočným předním podvozkem, což mělo více vyhovovat profilu trati.

Koněspřežka z Budějovic do Lince nebyla jedinou v Čechách. Jen o rok později zahájila provoz koněspřežná železnice mezi Prahou (dnešní nádraží Dejvice) a Kladnem, prodloužená ještě téhož roku do Lán. Lánská koněspřežka měla, stejně jako linecká, rozchod 1106 mm (též se uvádí 1120 mm). Původní plán počítal s tratí vedoucí až do Plzně, koněspřežka ale byla nerentabilní, v roce 1833 se zastavila výstavba a o rok později i provoz. Ten byl sice obnoven, trať ovšem sloužila pouze k přepravě dřeva z lánských lesů. Větší část trati byla přestavěna na parní provoz v roce 1863, kdy koněspřežku koupila Buštěhradská železniční společnost. Úsek mezi Stochovem a Lány byl ještě krátkou dobu provozován v koňské trakci, poté byla dráha rozebrána.

Samotná Buštěhradská dráha vznikla v roce 1855, kdy železnice spojila Kladno s Kralupy nad Vltavou. V prvních letech provozu využívala lokomotiv Engerthovy konstrukce. Lokomotiva měla tři spřežené hnané nápravy s malým rozvorem, a část její hmotnosti spočívala na tendru. Toto uspořádání mělo umožnit průjezd ostrými oblouky a zároveň dodávat dostatečnou tažnou sílu a adhezi pro kopcovité trati (Engerthovy lokomotivy byly původně určeny pro Semmeringbahn). Lokomotiva Kladno na obrázku pochází z roku 1855 a je nejstarší dochovanou lokomotivou v Čechách. Současně je ve sbírkách národního technického muzea.

2 komentáře:

  1. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda=li mohu použít nekteré z obrázků na vašem webu pro školní projekt. Děkuji za odpověď.

    OdpovědětSmazat
  2. Nevidím v tom žádný problém.

    OdpovědětSmazat