pondělí 13. června 2011

Moskevská muzea


Moskevské Zoologické muzeum splňuje všechny tradiční stereotypní představy o muzeích: staré zaprášené sbírky, neměnící se exponáty v historických vitrínách, červi v lihu, kosti velkých savců a vycpaní hroši. Vchod na rohu Velké Nikitské ulice a Nikitského pereulku je snadné minout. Budova je vcelku honosná, zdaleka ale ne monumentální, a totéž platí o vstupních dveřích, činících dojem služebního vchodu pro zaměstnance.





Uvnitř by muzeum vypadalo spíše jako staré gymnázium, nebýt prodejny květin ozdobené vycpaným slonem, kostry mamuta u schodiště a nabídky prastarých skript o bezobratlých. Uvnitř sálů se již jedná o pravověrné muzeum, jehož expozice se příliš neliší od pražského Národního. Místnost v přízemí je věnována bezobratlým a nižším obratlovcům. Vprostřed sálu trůní vitríny s vycpanými velkými rybami, želvami a kajmany, po stranách si lze prohlédnout všechny představitelné mořské potvory, parazity, hmyz a malé obojživelníky a plazy. Nechybí medúzy, ploštěnky, tasemnice, hvězdice a hadice, pavouci i solifugy, včely, motýli, pulci rodící se ze zad žab...





Zavěšený rejnok manta patří ještě do spodního sálu, vycpaní dravci ale již do horního, věnovaného ptákům a savcům. Uspořádání je podobné jako dole...





... vprostřed stojí vitríny s velkými savci, jako jsou medvědi, losi nebo lidoopi, po stranách jsou na jedné straně ptáci a na druhé menší savci (i když slovo „menší“ nelze brát doslova: jeden z postranních výklenků okupuje hroch).





Třetí, nejmenší sál je věnován kostrám. Krom slona a ochechule na obrázku lze v sále potkat hrocha, prase a lachtana ušatého (identifikace kostry posledního zmíněného živočicha se mi podařila až dodatečně s pomocí internetu a jeho latinského označení; ruský název sivuč mi nic neříkal a na místě mě nenapadlo, že lachtan může být tak obrovský.

Zajímavé jsou i ručně kreslené mapy, které mají vyznačovat areál rozšíření vystavených živočichů. Každá mapa je trochu jiná a má své zvláštnosti — na zde vyobrazené zcela chybí Dánsko, Kypr, Sicílie, Sardinie i Korsika (k autorově cti nutno podotknout, že neopomněl zakreslit Krétu a Irsko), Rýn pramení u Janova a Dunaj se vlévá do moře v Oděse. Pro kamzíka zřejmě tyto detaily nemají zásadnější význam.

Polytechnické muzeum zaujímá nápadnější postavení, přímo na Lubjanském náměstí u sídla bývalého KGB. (Vchod je ale bokem.) Zaměřením odpovídá toto muzeum pražskému Technickému. Expozice dopravy je sice o poznání chudší, to je ale vyrovnáno jinými atrakcemi.





To, co vidíte vlevo, je model první sovětské atomové bomby. Detailnější popisky chybí, takže například nevím, k čemu sloužila prosklená část vpředu, ale možná je to záměr; špioni by mohli technologii zcizit. Napravo je jeden z velkých modelů průmyslových zařízení, které jsou vystaveny uprostřed některých sálů. Tento pravděpodobně znázorňuje elektrárenskou parní turbínu.





Každý sál je tematicky zaměřen. Narazíme tak na sál meteorologických přístrojů (vlevo), sál vodní energie s maketami hydroelektráren, sál těžební techniky s obřími modely důlních rypadel, sál telekomunikací s telefonními ústřednami, sál plný starých televizí, atd. Maketa vpravo je elektrárenský kotel.





První sovětský jaderný reaktor je jedním z mála modelů které vykonávají nějakou činnost. V tomto případě zaměstnanec muzea aktivuje elektrické vysunutí regulačních tyčí a grafitové bloky ve středu reaktoru se červeně rozzáří. (Nejstarší experimentální reaktory neměly žádnou ochrannou nádobu nebo chlazení. Sestávaly pouze z pečlivě sestavených bloků grafitu a uranu a regulačních tyčí.)





Horní patro obsahuje expozice chemie, výpočetní techniky a kosmonautiky. Jelikož téma kosmonautiky bude fotograficky nasyceno vlastním muzeem, o kterém píši níže, fotografie zde zobrazují pouze předchozí témata. Několik nejjednodušších mechanických počitadel je dokonce ponecháno návštěvníkům k praktickému odzkoušení, projevilo se to ovšem na jejich funkčnosti.





Polytechnické muzeum disponuje i svéráznou vlastní občerstvovnou. Je do ní kategoricky zakázáno chodit ve svrchním oděvu, vaří tam obdivuhodně hnusné kafe a na stolech je k dispozici červená kapalina nadepsaná hezky mezinárodně jako Catchup Sause. Stěny zdobí plakáty lokomotiv s popisem v holandštině.

Muzeum kosmonautiky je z dnes probraných muzejí to nejhonosnější. Celé je prakticky pod zemí, nebo lépe řečeno pod Památníkem pokořitelů vesmíru.





Hned u vstupu čekají družice Sputnik I (vlevo) a II (vpravo), vypuštěné v roce 1957. Na palubě druhého Sputniku byla fena Lajka...





...která má svou „maketu“ hned vedle. Ve vstupním sále je řada dalších exponátů, vesměs umělých družic Země a nepilotovaných sond. Na pravém snímku je model raketových motorů.





Interiéry obytného (vlevo) a návratového (vpravo) modulu lodí Sojuz. Stísněný prostor byl určen pro dva nebo tři kosmonauty.





Největší exponát je maketa hlavního modulu vesmírné stanice Mir. Uvnitř je mimo jiné k vidění kosmický záchod. Na pravém snímku je Lunochod, první automatické vozidlo zkoumající povrch jiného kosmického tělesa, než je Země. Existovaly dva Lunochody, na pohled obtížně rozeznatelné, přistavší na Měsíci v letech 1970 a 1973.





Největší sál muzea, kde stojí a visí největší exponáty, včetně Miru (není vidět, je za rohem). Místo v popředí zaujímá maketa raketoplánu Buran.

Žádné komentáře:

Okomentovat