úterý 29. září 2009

Etymologický zpravodaj - B

Starý mejlový zpravodaj věnující se písmenu B byl relativně bohatý. Věnoval se slovům benzín a bůh. Originální text s malými redakčními úpravami:

Benzín pochází z středověkolatinského benzoe = vonná pryskyřice, a to z katalánského lo benjuí [benžuji], což pochází z arab. lubán džawí (لبان جوي ) = pryskyřice z Jávy. Všimněte si, že první slabika arabského slova pro pryskyřici byla zobrazena na katalánský člen lo. Stejný původ má slovo benzen a jeho odvozzeniny, nesouvisí tedy s vynálezcem spalovacího motoru Benzem.

Slovo pro dnešní den jest bůh. Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích. Praslovanská forma bogъ označovala boha i štěstí. Odvozená slova jsou bohatství a zboží. V jiných indoevropských jazycích nalézá se obdoba jen na východě v ind. (snad sanskrt.) bhaga = štěstí, nadílka apod. a staropers. baga = bůh (ale v dnešní perštině je bůh choda (خدا) či přímo allah (اﷲ)).

V jiných ie. jazycích je slovo pro boha odvozeno z jiných základů:
Germáni: angl. god, něm. Gott, isl. guð, švéd. gud, vše z protogermánského ghutan, z ie. kořene ghut značícího uctívání či volání. Nesouvisí původem s angl. good, něm gut apod.
Řekové: theos (θεος), prý z ie. základu dhes, majícího něco společného s náboženstvím.
Románi, Keltové a baltské národy zachovávají původní název: it. dio, fr. dieu, šp. dios, lat.,port. deus, rum. zeu, ir. dia, velš. duw [dyu], litev. dievas, lotyš. dievs, vše z ie. deiwos = bůh. Z latiny je albán. zoti (proces komolení slova musel probíhat zvlášť intensivně), nejsem si úplně jist, zda keltská slova také nejsou z latiny. Příbuzná slova jsou řec. Zeus, latin. Iupiter (z deus pater = bůh otec) a slovan. div, divný, divit se, možná i dívat se (třeba do hořícího keře). Možná je příbuzné i slovo divoký (polsky dziky) a odtud dikobraz (z rus. dikobraz = zuřivý obraz). Tomu by napovídalo užití v lotyštině, kde dieva znamená divoký i božský. Pravděpodobně proto, že divoce žijící zvížata se považovala za patřící bohu.

Tolik starý zpravodaj, ale aby se neřeklo, že nepřináším nic nového, máme tu slovo bafuňář a batoh.

Bafuňář údajně pochází z angl. buffoon = šašek, kteréžto slovo je italského původu (buffone).

Batoh pochází ze slovenštiny. Tedy, jeho dnešní význam odtamtud pochází. Ve staré češtině batoh či batog znamenalo důtky, rusky батог je hůl, srbochorvatsky dokonce sušená ryba! Rozdílné významy se vysvětlují odvozením od původního významu tyč, hůl: ryby se suší na tyči, důtky mají jako svou součást tyč, a dříve se nosily rance na tyči.

P.S. Od čtenáře mi přišel mejlem dotaz, abych upřesnil, jak se dostalo s do anglického slova island, což jsem zmínil v minulém zpravodaji. Činím tak tady a teď:

Ve staré angličtině byl ostrov igland, což je složenina z ieg, což samo o sobě znamenalo ostrov, a land = země. Tedy ostrovní země. (Kořen ieg pochází ze stejného kořene jako latinské aqua = voda, irské abha (čti [awa]) = řeka, velšké afon [avon] téhož významu, či zakončení -ava v názvech mnoha našich řek. Což se už dostáváme daleko od tématu, takže zpět k ostrovům.) V ostatních germánských jazycích existuje slovo pro ostrov buď v krátké podobě (bez přípojného -land): dán. ø, nor. øy, faersky oyggj, islandsky ey; nebo v dlouhé podobě: frísky eilân, nizozemsky eiland (všimněte si, nikde žádné s). Německé slovo insel je výjimečně přejato z latinského insula. V době renesance byla latina populární, a tak anglickým slovníkářům připadala velmi atraktivní myšlenka, že slovo, které se v tehdejší angličtině četlo [i:land], je též latinského původu. Takové teorii mohlo jenom nahrávat, že Francouzi dokázali zkomolit původní insula na île [il] (odtud anglické isle, které s island přímo etymologicky nesouvisí). Ztráta s není u Francouzů nijak zvlášť překvapivá, vzhledem k tomu, že byli schopni za něco málo přes tisíc let vyrobit [u] (août) z augustus a [o] (eau) z aqua, angličtina ale hlásky tímto způsobem neztrácela. Je přesto vcelku logické, že angličtí renesanční vzdělanci ovládající latinu a francouzštinu a neznalí holandštiny a norštiny došli k závěru, že isle a island jsou téhož, latinského, původu.

2 komentáře:

  1. i) Jak etymolog pozná, že některé slovo (např. benzín) vzniklo z jiného (např. benzoe) a nejde pouze o statistickou náhodu danou konečným počtem kombinací písmen?

    ii) Zajímala by mě čísla. Např. v Pakistánu mi přišlo, že jsou hodně podobná češtině. Např. do~dva, čar~čtyři, panč~pět, das~deset - minimálně počátky slov jsou podobné. Je to koincidence povzbuzená fantazií nebo ne? Případně mě zajimají zajímavosti kolem vývoje slov pro jednotlivá čísla obecně. Za případné osvětlení děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. ad ii) Číslům věnuji nějaký další příspěvek.

    ad i)
    1. Jednak etymolog vychází z historických záznamů.
    2. Existuje korespondence mezi různými hláskami v jednotlivých jazycích, která je ve všech slovech stejná. Etymolog třeba ví, že latinskému h odpovídá německé g, a z toho třeba usoudí, že podobnost lat. habere a něm. haben je pouze náhodná, přesto, že významy odpovídají. (Ve skutečnosti je etym. korespondence lat. habere <-> něm. geben, lat. capere <-> něm. haben.)

    Pro benzín a různá další slova, která vznikla komolením, je bod 2 méně relevantní, ale bod 1 zůstává.

    OdpovědětVymazat