Ruské zvláštnosti

Ačkoli život v Rusku není taková exotika, jak by si člověk mohl občas představovat (aspoň tedy ne v Moskevské oblasti), existují zde jisté věci, které se nám středoevropanům mohou zdát nezvyklé, překvapivé, zvláštní, či přímo divné, podivuhodné, zaznamenáníhodné, nebo snad i obskurní ... Bez jakéhokoli řádu zde nabízím kolekci vybraných atrakcí.

1. Pračka. Mít ve vaně poloautomatickou pračku asi nebylo pro starší generace dříve nic neobvyklého, co mne však překvapilo, byl rok výroby technologického skvostu na obrázku dole. Tipoval jsem 1975, ale v návodu k obsluze (obsahujícím mimo jiné kompletní schéma elektrických obvodů uvnitř stroje) je uveden rok 2001. Výhodou této pračky je její nízká hmotnost, což je vyvažováno očekávatelným nedostatkem funkcí typu ohřevu vody (natož aby tam byl termostat) či různých typů praní. Popravdě označení poloautomatická mi připadá nepříliš vhodné, když jediná automatizace je časovač na 6 minut praní (potom musí zařízení 4 minuty odpočívat, aby nedošlo k přehřátí motoru).

2. Kliky. Ty totiž v Rusku nejsou. V novějších stavbách už občas na kliku narazíte, ale až donedávna bylo standardem mít na dveřích madlo a zámek. Zámky na snímku dole jsou od mého bytu. Vyhlodaná díra u spodního zámku (kterou prosvítá světlo) je jakýsi nadstandard. Spodním zámkem se také otáčí opačně, než by člověk čekal.

U dveří bez zámku se zavírání řeší pomocí závlačky, jako zde na snímku oken a balkónových dveří. Závlačky bývají zpravidla dvě. Okna nemají těsnění, a příchod mrazivých teplot se řeší mocným přikládáním pod kotel.

Kontrast vcelku primitivnímu řešení zavírání oken tvoří "high-tech" prvek přítomný prakticky u každých domovních dveří - elektronický zámek otvírající se pomocí čipu. Když je venku -20, mívám obavy, že se celý krám zasekne, baterie zamrzne a já zůstanu trčet na mraze. Empirie tyto obavy zatím nepotvrzuje.

3. Kopějky. Jeden rubl má cenu asi šedesáti haléřů (ačkoli šejdíři v pražských směnárnách vám za něj dají 38h při odkupu), přesto Rusové ještě nezatočili s kopějkovými mincemi, tak jako my jsme zakroutili krk padesátníkům. Nejmenší mince v oběhu je stále 1 kopějka. Tudíž nejmenší platidlo české měny má asi stosedmdesátkrát větší hodnotu než nejmenší platidlo ruské měny. Kopějky jsou navíc i relativně těžké a velké a v záplavě navzájem podobných bezcenných mincí je těžko se orientovat.

Upozorňuji na to, že ceny jsou v Rusku velmi podobné těm českým, až na zaokrouhlování. Není neobvyklé, že jeden chod v kantýně stojí třeba 87 rublů a 43 kopějek. Cena je navíc napsána jako 87-43, takže na první pohled vypadá jako identifikační kód.

4. Bliny jsou v podstatě palačinky, pouze s tím rozdílem, že je lze plnit prakticky čímkoli. Na obrázku jsou čtyři druhy (тещины znamená tchýniny, počítám, že v Čechách by se asi žádný výrobce nerozhodl takto svůj výrobek nazvat), zleva: s brambory a houbami, s masem, s vařeným kondenzovaným mlékem, s tvarohem.

5. Jazykové podivnosti jsou docela vděčným tématem. Když už jsem zmínil tu tchýni, víte, že ruština rozlišuje mezi tchýní ve smyslu matky manželky (to je тёща [ťošča] z blinů) a tchýní ve smyslu matky manžela (свекровь [svekrov'])? Stejně tak jsou dva druhy tchánů (тесть [těsť] a свёкор [svjokor]) a dokonce tři nebo čtyři druhy švagrů: деверь [děver'] = bratr manžela, зять [zjať] = manžel sestry, свояк [svojak] = manžel sestry manželky (těžko říct, proč mít speciální slovo pro takto specifický vzdálený vztah; nezdá se, že by existovalo slovo pro manžela sestry manžela například) a шурин [šurin] = bratr manželky. Зять ovšem může znamenat také české zeť, tudíž se zdá, že je v rusku jiná kategorizace: chybí jednotná kategorie švagr = příbuzný získaný sňatkem náležející do stejné generace, a na rozdíl od češtiny existuje kategorie зять = manžel pokrevní příbuzné stejné nebo mladší generace. Podobně nepřehledná je nomenklatura ženských příbuzných (tj. překlady pojmu švagrová atp.), takže se k této otázce pravděpodobně ještě v budoucnu vrátím, pravděpodobně po detailní konsultaci s domorodci - slovníkům neradno příliš věřit.

Klasicky vděčným tématem podoných jazykových rozprav jsou "falešní přátelé", tj. slova, která znějí stejně (majíce obvykle i stejný původ), ale s výrazně odlišným významem. Typickým příkladem jsou чёрствый [čorstvyj] = tvrdý, tedy přímý opak českého čerstvý. Další klasika je пахнуть [pachnuť] = vonět a вонять [voňať] = páchnout. Změnou významu se zřejmě provinila čeština, poněvadž Poláci jsou v obou těchto případech s Rusy významově zajedno. Poslední zajímavé slovo, o kterém se dnes zmíním, je раковина [rakovina], což neznamená rakovina (rusky рак), ale výlevka nebo mušle.