Orient expres I.

 

 Dnes předkládám další z opožděných fotoreportáží. Tentokrát to bude první díl z mojí cesty vlakem do Cařihradu aneb Istanbulu, která se odehrála v létě 2005 - ano, je tomu již pět let - první díl obsahuje fotky z maďarské metropole. (Jelikož přímé železniční spojení Praha - Cařihrad neexistuje, byl jsem nucen dvakrát přestupovat, a to v Budapešti a Bukurešti. Budapešťský přestup nechával na průzkum města sotva tři hodiny, nemluvě o tom, že moje neznalost ugrofinských jazyků mi nedovolila najít na nádraží úschovnu zavazadel a po městě jsem chodil s bagáží. Pročež tato reportáž zdaleka není souhrnem toho nejzajímavějšího, co v místě je k vidění.) Pro orientaci můžete užít vloženou mapu.

 

 
Budapešť vznikla spojením tří měst - Budína (Buda), Starého Budína (Óbuda) a Pešti (Pest). V prvním přiblížení lze Starý Budín zanedbat a rozdělovat město na západní, z hlediska Dunaje pravobřežní, hornatý Budín a východní, levobřežní, plochou Pešť [1]. První snímek zachycuje Budínský hrad (Budai vár) z Bělehradského nábřeží (Belgrád rakpart) na druhé straně řeky.

 Jedena z nejvýraznějších staveb v centru Budapešti je Széchényiho řetězový most (Széchényi lánchíd) otevřený v roce 1849. Z mostu se otvírá ideální pohled na Dunaj a, pokud jdete po severní straně, palác parlamentu (zachycen na úvodním snímku - tam se ovšem nejedná o pohled z mostu). Novogotický parlament byl dokončen na počátku 20. století.
 

Tato fotografie je celkem typická pro centrální oblast Pešti. Na konci ulice (Zrinyi utca) vidíme Svatoštěpánskou baziliku (Szent István Bazilika). Přiznám se ovšem, že důvod pro pořízení tohoto snímku bylo spíš slovo nádor ve jménu kolmé ulice - působí to divně, ač není důvod předpokládat, že význam je stejný jako v češtině [2].
 

Východní nádraží (Keleti pályaudvar) je nejmonumentálnější nádraží v Budapešti, a prakticky jediné, kde končí mezinárodní spoje. To s sebou pro vlaky ze severu nese nutnost zdlouhavého a pomalého objíždění města. Dříve spoje z Prahy zajížděly na lépe postavené Severní nádraží (Nyugati pu.), to však dnes slouží pouze pro vnitrostátní dopravu. Obě tato nádraží jsou hlavová (tj. koleje zde končí), stejně jako Jižní nádraží (Déli pu.). Západní nádraží, podle toho co vím, v Budapešti nemají.

Co se týče městské dopravy, největší uzel je Moskevské náměstí (Moszkva tér). Spletitost kolejí obtáčejících vstup do stanice metra, stejně tak jako historický vývoj této dopravní křižovatky můžete obdivovat zde. Ačkoli budapešťská tramvajová síť byla v minulosti silně redukována, tratí v okolí Moskevského náměstí se změny nijak zvlášť nedotknuly.

Převažujícím typem tramvají na předchozím snímku je v Praze vyráběná Tatra T5, ovšem v roce 2005 byly ještě v provozu vozy typu UV vyráběné vagónkou Ganz od padesátých let. Dnes je tento typ již vyřazen z pravidelného provozu. Snímek zobrazuje konečnou linky 41 na náměstí Batthyány tér. Nebývá zvykem mít na konečných smyčky - všechny budapešťské tramvaje jsou uzpůsobeny pro obousměrný provoz. I jednosměrné vozy mají dveře na obou stranách a jsou spojovány do dvojic v režimu PX [3].

Budapešť má tři linky metra, z nichž dvě jsou standardního sovětského typu, jaký známe z Prahy, včetně vozů typu E z Mytiščinského závodu. Nejstarší linka M1, označovaná jako Milleniumi földalatti vasút, nebo jen Földalatti [4], byla ovšem uvedena do provozu na konci 19. století a je nejstarším metrem na evropském kontinentu (nepočítáme-li Istanbulský Tünel, o kterém se rozepíšu v některém z dalších dílů). Přiložená fotografie bídné kvality je to nejlepší, co jsem uvnitř metra pořídil.

| další díl >>

Poznámky:

1. Obě hlavní části města mají zjevně něco společného s pečením. Německý název Budína je Ofen, což značí pec, a pešt znamenalo pec pro změnu v staroslověnštině (a stále tak v dnešní bulharštině).

2. Ve skutečnosti nádor pochází od slovanského nádvorní, a označuje vysokou funkci ve feudálním Uhersku.

3. PX je zkratka fráze "prdelí k sobě", relativně standardizovaná v tramvajáckém slangu.

4. Földalatti znamená podzemní.

Pravidla výslovnosti maďarských slov:

Většina písmen se čte stejně jako v češtině. Přehlasovaná ö a ü mají výslovnost jako v němčině, ő a ű jsou dlouhé varianty. Každá samohláska má vlastní slabiku, Budai čteme tudíž trojslabičně. Písmeno y změkčuje souhlásky následovně: ty odpovídá českému ť, gy českému ď, ly českému j, ny českému ň. Oproti polštině je převrácen zápis sykavek: sz odpovídá českému s, zatímco s se čte jako š. Další spřežky: zs se čte ž, cs odpovídá našemu č. Hláska ch v maďarštině není. Ve jménu Széchényi je ch historickým způsobem zápisu hlásky č (standardní by bylo Szécsényi), lánchíd je složenina z lánc = řetěz a híd = most, čteme tudíž obě hlásky odděleně. Jinak ostatní hlásky čteme jako v češtině.