čtvrtek 4. března 2010

Orient expres II.


Na cestě do Istanbulu byla po Budapešti další zastávka Bukurešť. Město podobně velké, přesto naprosto odlišné. V konstrastu k budapešťským památkám, připomínajícím zašlou slávu uherského království rozprostírajícího se od Tater k Jadranu, nabízí rumunská metropole směs různých, naprosto k sobě nepasujících stylů existujících vedle sebe uvnitř na evropské poměry velmi mladého města. Pro orientaci je znovu přiložena nepříliš detailní mapa.


V rámci prvního přiblížení by se dalo říct, že Bukurešť je gigantické sídliště s dvěma miliony obyvatel. Nebyl by to přesný popis, ale atmosféru panující na hlavních bulvárech by vystihoval. Po zemětřesení v roce 1977 bylo masivní poškození budov využito jako zdůvodnění pro masivní přestavbu centra, čímž vznikl dnešní Centru Civic - oblast širokých bulvárů lemovaných monumentálními obytnými bloky, které vévodí ohromný Palatul Parlamentului (obrázek v záhlaví). [1] Domy v této oblasti nejsou standardní paneláky, spíš se jedná o stavby v neostalinském monumentálním slohu, v současnosti silně pokryté reklamou všeho druhu.

Ústředním náměstím je Piaţa Unirii (náměstí Sjednocení [2]). Jedná se o obrovskou plochu, pod kterou teče řeka Dâmboviţa. Řeka není příliš široká a bez potíží se vejde do podzemí. Na náměstí je konečná tramvaje (vůz typu V3A můžete vidět na snímku; fialová barva není standardní) a stanice metra. Díky roztržce mezi Rumunskem a SSSR v sedmdesátých letech není bukurešťské metro reprezentantem sovětského stylu meter. Neuvidíte tu ani vozy typu E, ani trojlodní ražené stanice s dlouhými eskalátory a zdobnými reliéfy. Bukurešťské metro vypadá jako ... kdybych to měl popsat jedním slovem, tak jako podchod. Chodby s holými betonovými stěnami, stísněná tmavá nástupiště, vstupy blokované prodejci všeho možného. Úzké tunely, nízké zkosené vagony londýnského profilu, zvláštní polookružní vedení linky 1. Obrázky zde vypadají mnohem estetičtěji než moje zkušenost se stanicemi v centru, bohužel jsem v metru nepořídil žádné vlastní fotografie. (Kromě standardního metra existuje ještě tzv. lehké metro (uşor metrou), což ale není nic jiného, než opravená trať tramvaje s preferencí na křižovatkách a elektronickými displeji na zastávkách.)

Pohled přes fontány na Piaţa Unirii odkrývá parlamentní palác v pozadí na konci bulváru Unirii - necelý kilometr daleko. Bulevardul Unirii ale pokračuje ještě i 2 km opačným směrem (tj. dozadu z hlediska pohledu na snímku) a tvoří tak moumentální osu centra Bukurešti.
Palác spravedlnosti (Palatul de Justiţie) je jedna z budov přeživší zemětřesení i následné demolice, zástupce starší architektury čerpající z francouzských vzorů. Byl postaven na konci 19. století. Stojí na nábřeží řeky, která je ve městě spíše mělkým kanálem. Břehy spojuje řada mostů, pnoucích se často tak nízko nad hladinou, že plavba jakéhokoli plavidla byť jen trochu většího než kanoe je pravděpodobně vyloučena. [3]
Centrum Bukurešti nejsou pouze monumentální pomníky Ceauşescova megalomanství. Opustíte-li jakoukoli hlavní ulici, hned za blokem paneláků začíná úplně jiné město: jednopatrové staré domy, úzké ulice s balkánskou atmosférou (i když oficiálně začíná Balkán až na jižním břehu Dunaje), malé pravoslavné kostelíky. Na snímku je Biserica Curtea Veche, jedna z nejstarších dochovaných staveb ve městě z 16. století. Samotná Curtea Veche, tj. starý dvůr, je staré sídlo valašských knížat, nejstarší stavební památka Bukurešti z 15. století. Je to pár ruin, pro člověka zvyklého na pražský Hrad nic, co by stálo za vidění.

Předposlední snímek je pohled do bulváru Gheorghe Duca od Severního nádraží (Gara de Nord) [4]. Je to vcelku typická pouliční scéna, s tramvají T4R československé výroby (ta vlevo), nevalně udržovanými fasádami a auty parkujícími na křižovatce. Disciplína rumunských řidičů je otřesná a pořádek v dopravě tomu odpovídá. Na vlastní oči jsem viděl křižovatku s funkčním semaforem, na které zároveň stál policista vydávající pokyny nezávisle na semaforu, a řidiče, kteří nerespektovali ani policistu, ani semafor. Nakonec, posuďte sami: (pozor, odkaz na video).


Jedno z míst, kde je zvlášť riskantní přecházet ulici, je náměstí u Vítězného oblouku (Arcul de Triumf). Stejně jako jeho pařížský vzor je umístěn uprostřed kruhového objezdu, do kterého ústí pět širokých ulic. Pravda, na pařížské Place d'Étoile přijíždějí auta z dvanácti směrů, ale i pět stačí v místních dopravních zvyklostech. V blízkosti oblouku přitom začíná rozsáhlá zóna parků a vodních nádrží, místo, kde lze aspoň na chvíli uniknout všudypřítomnému riziku smrti pod gumovými koly.


<< předchozí díl | další díl >>

Poznámky:
1. Palác parlamentu se původně nazýval Domem lidu (Casa Poporului). Hrubá stavba proběhla v letech 1984-1989, a palác slouží svému účelu, ačkoli některé části stále nejsou dokončeny. Budova je často řazena v různých žebříčcích největších staveb světa na přední místa. Nejčastěji se tvrdí, že se jedná o druhou největší budovu světa po washingtonském Pentagonu měřeno výměrou obyvatelných místností, o věrohodnosti tohoto zařazení ovšem nejsem přesvědčen.
2. Název oslavuje sjednocení historických částí Rumunska. Moldavsko (východně od Karpat) a Valašsko (jižně od Karpat) byly sjednoceny do jednoho státu až v roce 1859, přímořská Dobrudža byla připojena v roce 1878 a Sedmihradsko (Transylvánie) získáno od Maďarska až po První světové válce.
3. Ačkoli stejný dojem má člověk v Amsterdamu, kde pod nízkými mosty běžně proplouvají vyhlídkové lodě s turisty, velikostně značně přesahující rozměr kanoe.
4. Gara de Nord je nejdůležitější nádraží v Bukurešti (a hlavové k tomu), kam zajíždějí všechny mezinárodní spoje. Není myslím nutné dodávat, že vlaky jedoucí od jihu musejí kvůli tomu absoulvovat čtyřicetiminutové objíždění půlky města po tratích s rychlostí 40km/h.

Pravidla výslovnosti rumunských slov:
Pravopis je postavený podle vzoru italštiny, pročež c a g čteme jako č a před e a i, a jako k a g jinde. Spřežky ch a gh se čtou vždy jako k, g. Speciální znaky jsou ş (čteme jako š) a ţ (jako české c), ze samohlásek potom ă vyslovované jako slabé a anebo až [ə], a dále â, î, které se obojí čtou jako velmi tvrdé y. Písmeno i na konci slova se nevyslovuje, pokud následuje po souhlásce (např. Bucureşti [bukurešt]). Výjimkou jsou zakončení typu Xri, kde X je libovolná souháska (např. noştri [noštri]), jednoslabičná slova (şi [ši]) a infinitivy sloves. Zdvojené ii na konci slova vyslovujeme jako i. V některých situacích může být i dokonce ztrojeno.

Žádné komentáře:

Okomentovat