pátek 2. března 2012

Ach, ty benefity


Deník Metro dnes vyplodil podivný článek s názvem MHD šetří, rozdává ale jízdné za hubičku. Redaktor Tomáš Belica v něm počítá, kolik dopravní podniky ztrácejí na tom, že jejich zaměstnanci a jejich rodiny mají právo na zlevněné jízdné, nebo dokonce jezdí úplně zadarmo. Metodika výpočtu je jednoduchá: roční jízdenka stojí 4 750, zaměstnanců pražského DP je 10 763, vynásobíme to a vyjde 51 milionů. (Pro Brno je to údajně 13 milionů a v Ostravě 10.)

Redaktor zjevně opominul do výpočtu zahrnout rodinné příslušníky, ačkoli o nich psal (čímž si uškodil — „zbytečné náklady“ by byly vyšší a měl by tak senzačnější článek). Irituje mně ale jiná věc: jak je možné napsat článek kritizující zaměstnanecké výhody jako vyhozené peníze ze strany zaměstnavatele, a přitom se ani slovem nezmínit o celkové výši mzdy?

Když uvažuji, zda budu vykonávat určité zaměstnání, zajímá mě celková finanční bilance, které tím dosáhnu. Součástí je plat, součástí jsou nefinanční odměny, součástí jsou zaměstnanecké výhody. Pokud celková výše nedosáhne mých potřeb, budu reptat, stávkovat nebo podávat výpověď. Stejně tak z pozice zaměstnavatele: cílem je držet pod kontrolou celkové náklady a je mi jedno, zda jsou čistě finanční nebo mají i různé jiné složky. Samozřejmě nemůžu snížit náklady pod určitou mez; pak začnou zaměstnanci reptat, stávkovat a odcházet, a podnik spadne do problémů.

Výše odměn je výsledkem vyjednávání mezi odborovými organizacemi a podnikem. Jak poslední vyjednávání o mzdách v pražském DP konkrétně vypadalo samozřejmě nevím, leč je docela možné, že DP stál před volbou: buď bude (A) čistá měsíční mzda ve výši X a k tomu jízdné zdarma, nebo bude (B) mzda ve výši X plus cena měsíční jízdenky. Ze strany odborářů by takový požadavek měl smysl: cílem je vybojovat určitou úroveň materiálního zabezpečení, nezávisle na tom, jakou formou toho bude dosaženo. Počítejme, že čistá mzda je nějakých 17 000 Kč (zcela orientační číslo, nechce se mi pátrat po skutečné hodnotě), měsíční cena jízdenky v Praze je zhruba 500 Kč (méně, pokud dělíme cenu roční dvanácti, ale to je celkem jedno). Průměrný zaměstnanec může mít zhruba ještě jednoho rodinného příslušníka, který si kupuje jízdenky na MHD. Takže při (A) dostane zaměstnanec na ruku nějakých 17 000 Kč plat, a k tomu jízdné zadarmo v hodnotě 1 000 Kč. Při (B) dostane 18 000 Kč.

Jak z toho vyjde podnik? Jestliže je celková míra zdanění na této příjmové hladině 20% (vím, že není, ale chci mít zaokrouhlené číslo), je hrubá mzda v případě (A) 21 250 Kč a v případě (B) 22 500. V případě (B) si zaměstnanec a jeho rodina koupí za 1 000 Kč jízdenku, takže DP dostane zpět 1 000 Kč. Suma sumárum, kdyby bylo po vůli deníku Metro, DP by byl o 250 Kč na zaměstnance chudší. (Předpokládám, že jízdenky zdarma nejsou daněny nebo jsou daněny zanedbatelně, mohu se ale mýlit.)

Reálně je nutno uvážit i to, že ne všichni z těch, kteří dnes mají jízdné zadarmo, by si v opačném případě jízdenku kupovali. Zaměstnanec DP si může dovolit jezdit autem — a může si i dovolit jezdit na kole nebo chodit pěšky. Jeden cestující navíc v tramvaji (nebo kolik tam v průměru sedí zaměstnanců DP) přitom spotřebu energie zvedne jen nepatrně. DP se proto jízdenka zdarma oproti odpovídající finanční kompenzaci vyplatí i bez daňových čachrů: navýší-li místo toho plat, ve formě jízdného se mu vrátí pouze část z tohoto navýšení.

Zdá se mi, že při posuzování platů a příjmů spousta lidí nesčítá jejich celkovou hodnotu, ale prostý počet položek. Je tak možné poslouchat pana X jak si stěžuje, že paní Y má nespravedlivé výhody, protože kromě platu bere ještě stravenky a má režijní jízdenku, zatímco chudák pan X si musí obědy a jízdné platit ze svého, a zároveň zcela ignorovat fakt, že pan X si přijde třicet tisíc čistého měsíčně zatímco odměny paní Y, se všemi výhodami dokupy, nemají hodnotu ani dvaceti tisíc. Čert vem celkovou hodnotu, Y má přeci tři příjmy zatímco X pouze jeden.

Paradoxní je, čím více takhle lidé skutečně uvažují, tím pitomější je boj proti benefitům ve jménu úspornosti: jestliže totiž i sami poběratelé benefitů sčítají položky namísto cen, pak se zaměstnavateli tuplem vyplatí rozdělit mzdu na řadu dílčích složek různých typů, poněvadž zaměstnanec bude v takovém případě spokojen i s její celkovou nižší úrovní.

Ale co by člověk čekal od deníku, který je zadarmo.

Pozn.: Nikdo z mých příbuzných ani přátel nepracuje v dopravním podniku. Na samotnou otázku, zda jsou mzdové náklady DP přiměřené, nemám názor.

5 komentářů:

  1. A navíc se ty ušetřené peníze okamžitě rozkradou.

    Tahle vláda se podobá šílenému otci, co šetří dětem na jídle, knížkách i zubaři, ale nechává své kamarádíčky z hospody, aby si odnášeli z bytu televizi, pračku, ledničku, židle a skříně.

    Stejně to nikam nepovede, protože lidi začnou na daních šidit, aby vůbec přežili. Tak to je vždy a všude.

    Dnes byl v novinách článek o tom, jak si v Řecku už zavádějí alternativní měny. Tím pádem se ani nemá už co danit, protože nemůžete vybírat daně v měně, která neexistuje a nic jiného ty lidi nemají, proto si ji vytvořili. I kdyby jim tu novou měnu násilím sebrali, tak si jen vytvořej další.

    Peníze na daně se mohou brát jen tam kde jsou. S tím nikdo nic nenadělá.

    Thomas

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná, ale tady šetření vyžadoval redaktor deníku Metro, nikoli vláda.

      Vymazat
  2. Ano, to je pravda. Metro jsou tuším noviny, co se rozdávají zadarmo. Žijí z inzerce a prostě si nemůžou dovolit nic, co se velkým inzerentům nelíbí. Ony si to nemohou dovolit žádné noviny.

    Politici zase potřebují na zvolení peníze, dostávají je od sponzorů a to jsou ti samí lidé jako velcí inzerenti.

    Všechni nitky vedou na to samé místo.

    Thomas

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravidelně sleduji diskusní fóra s dopravní tématikou a na režijní jízdenky a jiné zaměstnanecké benefity tam pravidelně nadává široké spektrum přispěvatelů, kteří téměř jistě s velkými inzerenty nemají nic společného. Takže to spíš vidím na prostou chybu v uvažování než na neviditelné nitky vedoucí bůhvíkam.

      Vymazat
    2. Hynku - nejde přeci o to, kdo kdy na co nadává. Jde o to, kdo to zveřejňuje a filtruje.
      Jeden chlap, co někde přednášel vysvětloval, jak to dělá. Při přednášce sleduje reakce publika a vidí, kdo s ním nesouhlasí a kdo souhlasí. Pak, když je diskuse, tak nechá promluvit tři, o kterejch ví, že s ním souhlasili, pak jednoho, co nesouhlasil, ten už je takovej nesvej, pak dva, co souhlasili, pak jednoho, co nesouhlasil, pak zase jednoho dva, co souhlasily.
      Výslednej dojem je, že většina lidí souhlasí a ti co nesouhlasej si ani nejsou moc jistý.

      Když ten, kdo řídí, cenzuruje debatu o něčem debatovat nechce, tak to prostě zakáže. Jsou názory, který nesmíte mít. Věci o kterých se nesmí diskutovat. Kdo o tom rozhoduje?

      Viděl jsem to za dvou režimů, tak to ještě poznám. Co si myslíte, že dělali zahraniční novináři, když za pohřbu bývalého prezidenta znechuceně odcházeli od lidí, kteří jim do kamery začali říkat, například, jak se jim nelíbilo, že se hned omlouval němcům? Třídili reakce. Když protřídili reakce hned na začátku, tak si do těch jejich plátků mohli psát, jak ho všichni češi bezmezně milujou.
      Což bylo to, co chtěli aby si lidi mysleli na západě.
      Za toho na západě uznávaj, což se nám zase zpětně servíruje jako důkaz jeho velikosti. Zdůvodˇˇnování, který chodi v kruhu.

      S těma benefitama je to podobný. Nevím, zrovna u dopravních podniků, kterejm ty vlaky či autobusy jezděj tak jako tak to firmu nic nestojí, tak na co na to nanalákat lidi, třeba aby se vyvážily nevýhody práce na směny.
      Kromě závisti jinej důvod nevidim.

      Vymazat