O kompartmentalizaci aneb 선풍기 사망 사고

Kompartmentalizace je proces, který rozděluje věci do různých tříd, z nichž v rámci každé používáme jiné standardy myšlení.

Předchozí věta je problematická v mnoha ohledech a k tomu navíc asi nepříliš srozumitelná. Nějak se mi ale zachtělo pro změnu na začátku stručně uvést, o čem budu dál psát, a k příkladům a vysvětlování se dobrat posléze. K problematičnosti viz dále poznámka [1].

V Koreji hodně lidí věří, že když v noci usnou v uzavřené místnosti, ve které je zapnutý elektrický ventilátor, mohou zemřít. A nezamýšlím toto tvrzení doslovně - pochopitelně člověk může zemřít leckde, i v místnosti s puštěným ventilátorem - ale tak, jak se jeví: Korejci skutečně věří, že větrák je může s nezanedbatelnou pravděpodobností zabít. V televizi se pravidelně objevují informace o úmrtích způsobených větráky a korejská obdoba Sdružení obrany spotřebitelů vydala dokonce upozornění pro uživatele, aby nenechávali běžet větrák přes noc v uzavřené místnosti. Korejské větráky jsou vybaveny časovými spínači, aby se zaručilo přežití občanů, kteří usnou za horké letní noci a zapomenou předtím vypnout větrák. Podotýkám, že mluvím o jižní polovině Korejského poloostrova.

Když přijde řeč na příčiny větrákové smrti, vysvětlení se různí, ale základní teorie jsou dvě. Ta méně bizarní uvádí jako příčinu smrti hypotermii. Ta bizarnější pak mluví o smrti udušením, a to proto, že buď větrák spotřebuje kyslík a vyrobí oxid uhličitý, nebo vycucne vzduch z místnosti a vytvoří tam "částečné vakuum", či dokonce že listy větráku rozsekají molekuly kyslíku a učiní jej nedýchatelným.

Jak je možné, že v Koreji i mnozí lékaři věří tak evidentnímu nesmyslu? Odpověď je kompartmentalizace. Korejci nejsou analfabeti, a učí se ve školách (aspoň doufám), že molekuly nelze rozseknout plastovou vrtulí. Zdravý rozum spolu s elementární znalostí fyziky by jim také měl říct, že větrák těžko může uvnitř uzavřené místnosti vytvořit vakuum, a že člověk pouští větrák v situaci, kdy je mu horko, což je obtížně slučitelné s hypotézou o podchlazení. Korejci mají všechny informace nutné k tomu, aby ideu větrákové smrti mohli zavrhnout jako absurdní, a většině z nich nechybí základní inteligence nutná k vyvození tohoto závěru, ale nepoužijí ji. Proč? Protože nemožnost rozseknout molekulu kyslíky lopatkou ventilátoru a logické uvažování obecně je věda, zatímco větráková smrt patří do každodenního života. Ve vědě možná platí, že větrák člověka nemůže zabít (pokud neprobíjí), ale v životě je lepší věřit zprávám v televizi.

Kompartmentalizace je nechopnost důsledně vyvozovat implikace z poznatků, které již mám, a naopak ochota zastávat věci, které jsou navzájem ve sporu. Často se o kompartmentalizaci mluví v souvislosti sporu mezi vědou a náboženstvím, kde dobře vysvětluje existenci vědců, kteří jsou precizní a nekompromisní při posuzování vědeckých teorií, a zároveň akceptují některá dogmata víry bez sebemenšího náznaku důkazu. Přichází na mysl bývalý šéf českých skeptiků J.Grygar nebo S.J.Gould [2].

Přesto, než teologické úvahy některých vědců (stejně povětšinou velmi teoretické a málokdy zrovna ortodoxní) mi připadají zajímavější případy, kdy se názorová nekonsistence týká přízemnějších a tudíž praktičtějších věcí. Zabijácký potenciál korejských větráků byl jeden příklad, a neodpustím si odkázat na ještě jeden. Historka vypráví o odborném asistentovi na VŠ, který při přednášce o filosofii tvrdil, že když kosmonaut na Měsíci upustí pero, pero nespadne na zem (konsistentnější by asi bylo říct "na měsíc"), ale volně odpluje do vesmíru, protože Měsíc "je daleko od zemské gravitace". Když byl autor myšlenky konfrontován s poukazem na kosmonauty, kteří se z měsíčního povrchu v žádném případě volně nevznesli, vysvětlil to tím, že "měli těžké boty". Nejsem ochoten se zaručit za to, že vyprávění je autentické, ale tento článek vypadá důvěryhodně a zdá se závěry potvrzovat. Navíc obsahuje zajímavou přehlídku odpovědí vysokoškolských studentů na uvedenou otázku o peru na Měsíci [3].

Že je člověk schopen věřit věcem, které jsou vzájemně v rozporu, není asi příliš překvapivé. Překvapit může, jak zjevná názorová nekonsistence může být, aniž by si ji majitel názorů všimnul (například u člověka, který věří, že všechna tělesa při absenci odporu vzduch padají stejně rychle stejným směrem; a zároveň věří, že když kosmonaut pevně stojící na měsíčním povrchu upustí tužku, tužka odletí pryč, protože je menší a Země si ji přitáhne; a zároveň věří, že měsíční kameny srovnatelně velké s tužkou bezpečně sedí na povrchu Měsíce). Otestovat všechny své názory na vzájemnou konsistenci je nad síly člověka, ale na druhou stranu by mělo patřit k duševní hygieně čas od času slučitelnost názorů aspoň na elementární úrovni prověřit.

A ještě jedno poučení z toho plyne: Věda není separované magistérium, kde platí zvláštní pravidla. Vědecká metoda je jenom systematizovaná aplikace zdravého rozumu verze rozumného uvažování (k reformulaci viz komentář), a pokud nějaké zásady pomáhají odhalovat pravdu ve vědě, velmi pravděpodobně budou fungovat i v běžném životě, pokud je tedy prakticky možné je aplikovat. A stejně tak "vědecké pravdy" nejsou nějaká speciální skupina pravd nemající relevanci k praktickým záležitostem. Bývají o poznání spolehlivější než pravdy zjištěné méně formálním způsobem, ale jejich platnost není omezena na vnitřek laboratoří. Mít to na paměti může člověku přinejmenším zpříjemnit usínání, když se za letních veder vydá na zájezd do Koreje.

Poznámky:
0. Korejský text v titulku znamená něco jako "smrtelná nehoda s větrákem".
1. Anglické "compartmentalisation" je definováno na Wikipedii v poněkud odlišném významu; zde budu užívat spíš význam popsaný tady. Různorodost interpretace ale může být matoucí. Byl bych radši užil českého ekvivalentu, ale nejsem si vědom existence standardního pojmu, a překlady typu "rozdělování" či "škatulkování" znějí buď příliš obecně, nebo jejich základní význam je příliš odlišný. Snad by se dalo doporučit "dělené myšlení".
2. Gouldova teze, že věda a náboženství jsou nepřekrývající se magistéria, je téměř symbolem přiznané kompartmentalizace.
3. Doporučuji k přečtení, jsou to skutečně perly. Pro ilustraci, co všechno (a proč!) může pero na Měsíci dělat, tři příklady z čtyřiceti:

Bude se vznášet tam kde je, protože gravitace mu nedovolí spadnout (není tam gravitace) na povrch Měsíce. Nevznese se pryč, protože nemá žádnou hmotnost.

Spadne na povrch Měsíce, protože Měsíc vytváří gravitační pole rotací, a pero musí podle této síly konat.

Gravitace Země ho přitáhne víc než ta měsíční, takže odletí na Zemi.