pondělí 17. ledna 2011

O kompartmentalizaci aneb 선풍기 사망 사고


Kompartmentalizace je proces, který rozděluje věci do různých tříd, z nichž v rámci každé používáme jiné standardy myšlení.

Předchozí věta je problematická v mnoha ohledech a k tomu navíc asi nepříliš srozumitelná. Nějak se mi ale zachtělo pro změnu na začátku stručně uvést, o čem budu dál psát, a k příkladům a vysvětlování se dobrat posléze. K problematičnosti viz dále poznámka [1].

V Koreji hodně lidí věří, že když v noci usnou v uzavřené místnosti, ve které je zapnutý elektrický ventilátor, mohou zemřít. A nezamýšlím toto tvrzení doslovně - pochopitelně člověk může zemřít leckde, i v místnosti s puštěným ventilátorem - ale tak, jak se jeví: Korejci skutečně věří, že větrák je může s nezanedbatelnou pravděpodobností zabít. V televizi se pravidelně objevují informace o úmrtích způsobených větráky a korejská obdoba Sdružení obrany spotřebitelů vydala dokonce upozornění pro uživatele, aby nenechávali běžet větrák přes noc v uzavřené místnosti. Korejské větráky jsou vybaveny časovými spínači, aby se zaručilo přežití občanů, kteří usnou za horké letní noci a zapomenou předtím vypnout větrák. Podotýkám, že mluvím o jižní polovině Korejského poloostrova.

Když přijde řeč na příčiny větrákové smrti, vysvětlení se různí, ale základní teorie jsou dvě. Ta méně bizarní uvádí jako příčinu smrti hypotermii. Ta bizarnější pak mluví o smrti udušením, a to proto, že buď větrák spotřebuje kyslík a vyrobí oxid uhličitý, nebo vycucne vzduch z místnosti a vytvoří tam "částečné vakuum", či dokonce že listy větráku rozsekají molekuly kyslíku a učiní jej nedýchatelným.

Jak je možné, že v Koreji i mnozí lékaři věří tak evidentnímu nesmyslu? Odpověď je kompartmentalizace. Korejci nejsou analfabeti, a učí se ve školách (aspoň doufám), že molekuly nelze rozseknout plastovou vrtulí. Zdravý rozum spolu s elementární znalostí fyziky by jim také měl říct, že větrák těžko může uvnitř uzavřené místnosti vytvořit vakuum, a že člověk pouští větrák v situaci, kdy je mu horko, což je obtížně slučitelné s hypotézou o podchlazení. Korejci mají všechny informace nutné k tomu, aby ideu větrákové smrti mohli zavrhnout jako absurdní, a většině z nich nechybí základní inteligence nutná k vyvození tohoto závěru, ale nepoužijí ji. Proč? Protože nemožnost rozseknout molekulu kyslíky lopatkou ventilátoru a logické uvažování obecně je věda, zatímco větráková smrt patří do každodenního života. Ve vědě možná platí, že větrák člověka nemůže zabít (pokud neprobíjí), ale v životě je lepší věřit zprávám v televizi.

Kompartmentalizace je nechopnost důsledně vyvozovat implikace z poznatků, které již mám, a naopak ochota zastávat věci, které jsou navzájem ve sporu. Často se o kompartmentalizaci mluví v souvislosti sporu mezi vědou a náboženstvím, kde dobře vysvětluje existenci vědců, kteří jsou precizní a nekompromisní při posuzování vědeckých teorií, a zároveň akceptují některá dogmata víry bez sebemenšího náznaku důkazu. Přichází na mysl bývalý šéf českých skeptiků J.Grygar nebo S.J.Gould [2].

Přesto, než teologické úvahy některých vědců (stejně povětšinou velmi teoretické a málokdy zrovna ortodoxní) mi připadají zajímavější případy, kdy se názorová nekonsistence týká přízemnějších a tudíž praktičtějších věcí. Zabijácký potenciál korejských větráků byl jeden příklad, a neodpustím si odkázat na ještě jeden. Historka vypráví o odborném asistentovi na VŠ, který při přednášce o filosofii tvrdil, že když kosmonaut na Měsíci upustí pero, pero nespadne na zem (konsistentnější by asi bylo říct "na měsíc"), ale volně odpluje do vesmíru, protože Měsíc "je daleko od zemské gravitace". Když byl autor myšlenky konfrontován s poukazem na kosmonauty, kteří se z měsíčního povrchu v žádném případě volně nevznesli, vysvětlil to tím, že "měli těžké boty". Nejsem ochoten se zaručit za to, že vyprávění je autentické, ale tento článek vypadá důvěryhodně a zdá se závěry potvrzovat. Navíc obsahuje zajímavou přehlídku odpovědí vysokoškolských studentů na uvedenou otázku o peru na Měsíci [3].

Že je člověk schopen věřit věcem, které jsou vzájemně v rozporu, není asi příliš překvapivé. Překvapit může, jak zjevná názorová nekonsistence může být, aniž by si ji majitel názorů všimnul (například u člověka, který věří, že všechna tělesa při absenci odporu vzduch padají stejně rychle stejným směrem; a zároveň věří, že když kosmonaut pevně stojící na měsíčním povrchu upustí tužku, tužka odletí pryč, protože je menší a Země si ji přitáhne; a zároveň věří, že měsíční kameny srovnatelně velké s tužkou bezpečně sedí na povrchu Měsíce). Otestovat všechny své názory na vzájemnou konsistenci je nad síly člověka, ale na druhou stranu by mělo patřit k duševní hygieně čas od času slučitelnost názorů aspoň na elementární úrovni prověřit.

A ještě jedno poučení z toho plyne: Věda není separované magistérium, kde platí zvláštní pravidla. Vědecká metoda je jenom systematizovaná aplikace zdravého rozumu verze rozumného uvažování (k reformulaci viz komentář), a pokud nějaké zásady pomáhají odhalovat pravdu ve vědě, velmi pravděpodobně budou fungovat i v běžném životě, pokud je tedy prakticky možné je aplikovat. A stejně tak "vědecké pravdy" nejsou nějaká speciální skupina pravd nemající relevanci k praktickým záležitostem. Bývají o poznání spolehlivější než pravdy zjištěné méně formálním způsobem, ale jejich platnost není omezena na vnitřek laboratoří. Mít to na paměti může člověku přinejmenším zpříjemnit usínání, když se za letních veder vydá na zájezd do Koreje.


Poznámky:
0. Korejský text v titulku znamená něco jako "smrtelná nehoda s větrákem".
1. Anglické "compartmentalisation" je definováno na Wikipedii v poněkud odlišném významu; zde budu užívat spíš význam popsaný tady. Různorodost interpretace ale může být matoucí. Byl bych radši užil českého ekvivalentu, ale nejsem si vědom existence standardního pojmu, a překlady typu "rozdělování" či "škatulkování" znějí buď příliš obecně, nebo jejich základní význam je příliš odlišný. Snad by se dalo doporučit "dělené myšlení".
2. Gouldova teze, že věda a náboženství jsou nepřekrývající se magistéria, je téměř symbolem přiznané kompartmentalizace.
3. Doporučuji k přečtení, jsou to skutečně perly. Pro ilustraci, co všechno (a proč!) může pero na Měsíci dělat, tři příklady z čtyřiceti:
Bude se vznášet tam kde je, protože gravitace mu nedovolí spadnout (není tam gravitace) na povrch Měsíce. Nevznese se pryč, protože nemá žádnou hmotnost.

Spadne na povrch Měsíce, protože Měsíc vytváří gravitační pole rotací, a pero musí podle této síly konat.

Gravitace Země ho přitáhne víc než ta měsíční, takže odletí na Zemi.

18 komentářů:

  1. "vysvětluje existenci vědců, kteří jsou precizní a nekompromisní při posuzování vědeckých teorií, a zároveň akceptují některá dogmata víry bez sebemenšího náznaku důkazu."
    Toto je zlý príklad. Veda je totiž do veľkej miery založená na dôkazoch. Náboženstvo (či ateizmus) zase naopak prakticky nemožno dokázať. Preto sa človek rozhoduje, či veriť, že Boh existuje alebo veriť, že neexistuje, na základe úplne iných dôvodov. Zvyčajne na to najviac vplýva výchova, kultúra a osobná skúsenosť.

    OdpovědětVymazat
  2. Váš argument je ilustrací toho, před čím se snažím varovat...

    I když, varovat. V zásadě mi nevadí, pokud je mezi vědou a náboženstvím příměří založené na názoru, že věda je věda a náboženství je náboženství a navzájem si nekecají do byznysu. Přinejmenším je to lepší, než pořád řešit otázku výuky evoluce ve školách.

    To ale nic nemění na tom, že každé tvrzení vyžaduje důkazy, a člověk by jich měl vyžadovat tím víc, čím je pro něho tvrzení důležitější. Pokud někdo věří v Boha z "estetických" důvodů a zakládá to na kulturních zvyklostech, fajn. Ale když začnu věřit tomu, že náboženství je důležitým zdrojem mravnosti, nebo dokonce v posmrtnou spásu na základě víry, měl bych se hodně zajímat o to, nakolik je moje poznání spolehlivé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná je to zde již řešeno, jsem zde nováčkem, ale zdá se mi matoucí absence vyjasnění pojmu "bůh". Výroky typu důkazu existence/neexistence boha jsou, dle mého, naprosto irelevantní.

      Vymazat
  3. existuje este jeden sposob, ako by mohol ventilator zabit cloveka, ktory sa nenachadza na wikipedii. ak by si clovek namieril na seba ventilator v dobre utesnenej horucej miestnosti, moze sa upiect-podobne ako kura v teplovzdusnej rure. clovek sa ochladzuje tak ze sa poti, a ako sa pot vyparuje, okolo tela sa mu vytvori mala vrstvicka chladnejsieho vzduchu. ked tuto vrstvicku ventilator odfukne, je mozne sa uvarit aj pri ovela nizsej teplote. ofc ci sa to niekedy stalo, je otazne :)

    OdpovědětVymazat
  4. To ale vyžaduje, aby okolní teplota vzduchu byla vyšší, než teplota těla, a zároveň dost vysoká vlkost, ne? Jinak proudění vede k rychlejšímu odpařování a má pozitivní efekt. Není moc jasné, co s tím efektem má do činění utěsnění místnosti.

    Osobně jsem zažil nejvíc 39°C (v suchém vzduchu) a ventilátor furt pomáhal. Otec ale vyprávěl o 50°C na Sahaře, a tam se prý bylo nutné před větrem chránit.

    OdpovědětVymazat
  5. Já si nejsem tak úplně jist, zda stoprocentně platí výrok "Vědecká metoda je jenom systematizovaná aplikace zdravého rozumu". Záleží ovšem na tom, co je míněno "zdravým rozumem". Ale je zjevné, že například některé jevy známé z kvantové mechaniky jsou se "zdravým rozumem" (chápeme-li jej jako zděděný způsob adekvátního chápání světa) v rozporu.
    Ale jak říkám - jde o definici "zdravého rozumu".

    Jinak musím říci, že uvedené příklady jsou děsivé. Já si alespoň uvědomuju, že současně věřím ve věci, které jsou do jisté míry protichůdné a do jisté míry nespojitelné, a jsem ochoten to přiznat...

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě mě napadlo, že v Koreji opravdu může v místnosti se zapnutým větrákem umírat víc lidí, než je obvyklé. Pokud někdo tomuhle věří, má třeba navíc problémy se srdcem a usne při zapnutém větráku, nocebo efekt ho může i zabít. Taková noční můra, v níž se větrák točí a točí a snící se nemůže pohnout, vidí, jak se větrák blíží... :-)))

    OdpovědětVymazat
  7. Abych upřesnil, ohledně toho zdravého rozumu jsem mluvil o metodě spíš než o závěrech. Především mám na mysli tyhle zásady:
    1) Když chci něco prozkoumat, přinejmenším se na to musím podívat - nestačí sedět v křesle a promýšlet, jak ta věc musí fungovat. (Empirismus.)
    2) Kladu-li si otázku, musím mít aspoň rámcovou představu, jak rozhodnout o odpovědi - když nejsem schopen říct, co bude jiné, je-li odpověď ano, než když je odpověď ne, nemá otázka smysl. (Testovatelnost.)
    3) Při komunikaci musím dát pozor na to, aby druhá strana rozuměla slovům, která používám, stejně jako já.

    Tyhle triviální věci jsou užitečné v normálním životě stejně jako v laboratoři, a jsou esencí "vědecké metody". Všechno ostatní (recenzované publikace, dvojitě slepé testy, statistická signifikance...) je balast, který může nabývat jiné podoby, a v budoucnosti bude fungovat určitě jinak; na tom věda nestojí.

    Je pravda, že moje užití fráze "zdravý rozum" bylo nevhodné, protože se pod tím často myslí "to, co je intuitivně jasné", zatímco mnohé jevy (člověk by skoro řekl, že všechny zajímavé jevy) se intuici příčí. Opravím v tomto duchu původní text.

    Co se týká víry v protichůdné věci, tak to mají všichni. Testovat systém výroků na konsistenci je prakticky nemožné a jistá kompartmentalizace je nutná. (Snad se dostanu k sérii článků o Gödelově větě, kde bych tohle chtěl rozebrat.) Jde jen o to to s tou nekonzistencí nepřehánět.

    OdpovědětVymazat
  8. V předchozím komentáři jsem to příznačně přehnal s nekonsistencí psaní s a z ve slově kon(s/z)istence...

    OdpovědětVymazat
  9. No, když se to tak vezme, tak skoro všichni antičtí filosofové seděli v křeslě a vymýšleli, jak to musí fungovat. Popsaná metoda je samozřejmě účelná a mělo by tak tomu být, o tom nemám pochybnost, ale znamenalo by to, že až do novověku se v lidské populaci rozumné uvažování v tomto smyslu prakticky nevyskytovalo. Přesto - v mnoha jiných ohledech, kde nehrála roli empirie - uvažovali naši předkové velmi rozumně - viz scholastická logika. (Novověk mimochodem vylil s vaničkou i dítě když zavrhl scholastickou logiku, která pak musela být znovu objevována.)

    OdpovědětVymazat
  10. Rozumné uvažování se vyskytovalo, ale ne tak moc ve filosofii. V praktických otázkách to fungovalo, pochybuji, že Římané přišli na to, jak stavět akvadukty, teoretizováním v lenošce. Koneckonců filosofové taky leccos pozorovali (třeba Aristoteles zjišťoval, jaká zvířata mají krev a kolik mají nohou), ale nedělalo jim problém zaujímat závěry i bez přítomnosti faktů. A zpravidla byly špatně, i když občas se objevil náhodný náznak úspěchu (atomismus).

    OdpovědětVymazat
  11. Ještě co se týká těch formálních disciplín, jako je matematika a logika: tady křeslo v principu stačí, ale pořád je nutná jistá "empirie". Když chci položit formální základy logiky, musím vědět, jaké argumenty se dají považovat za logické. Když chci axiomatizovat geometrii, musím vědět, co geometři dělají. Pokud chci znát hodnotu π, musím ji spočítat nebo změřit na kruhu, nestačí usoudit, že ta hodnota musí být rovna například 3. Velká Fermatova věta (neexistuje celé n > 2 a celá kladná a,b,c tak, aby a^n+b^n=c^n) nebyla dokázána po tři sta šedesát let. Matematici mezitím prováděli to, co by se klidně dalo nazvat empirickým testováním: hledali způsob, jak větu dokázat, a zároveň zkoušeli různá a,b,c,n s tím, že třeba kápnou na protipříklad. To vše lze sice provádět v křesle, ale zdá se mi to být blíž empirii než prostému apriornímu "musí to tak být".

    OdpovědětVymazat
  12. Jo, to je fakt. Vlastně vůbec nejde o to, jestli si ten postup uvědomovali nebo se tím řídili implicitně, ale řídít se tím museli.

    Nikdy mě nepřestane fascinovat historka o tom, že Aristoteles věři (ale nevím, kde to v jeho spisech je), že když se menstruující žena podívá do zrcadla, tak se zrcadlo zakalí. To je tak strašně snadno testovatelná hypotéza a jeho ani nenapadlo to ověřit!

    OdpovědětVymazat
  13. Ha, tohle jsem o něm nevěděl. Nicméně Gůgl je mocný nástroj, je to ve spise "O snech". http://classics.mit.edu/Aristotle/dreams.html

    OdpovědětVymazat
  14. S tím Gouldem jste mě naštval; já ho mám (měl jsem) opravdu rád vzhledem k jeho nezaujatosti a naprosté toleranci odlišných názorů. Co takhle deizmus? Ani pak by nemohla NOMA fungovat?

    Se zbytkem souhlasím.

    Jinak té historce s gravitací na měsíci vážně něvěřím. Ani v USA podle mě nejsou tak blbí.

    OdpovědětVymazat
  15. Proč hned naštvání? Nijak Goulda neodsuzuji, pouze poukazuji na to, že NOMA je svým způsobem nekonzistence, byť plně chápu, že to může být dobrá politická strategie, speciálně v religiózních USA. V tomto smyslu NOMA funguje.

    Deismus je podle mě ateismus v náboženském obalu.

    U té první historky jsem psal, že mám pochyby, ale co se týká toho druhého odkazu, tak je to na neanonymních stránkách, a je to dost detailní, takže mám docela chuť tomu věřit. Ale asi nejlepší by bylo to vyzkoušet u nás.

    OdpovědětVymazat
  16. A to nemluvíme o tom, že se taky v noci může větrák klidně utrhnout, vrhne se na bezbrannou spící oběť a bleskově jí přesekne tepnu! Takový neštěstí, to je hned! :o)

    OdpovědětVymazat
  17. Jen poznámka: věda v žádném případě není empiristická. Proč?

    Protože teorie musí předpovídat, jinak bychom takovou teorii vůbec nepřijali. Předpovídat, tedy tvrdit něco, co jsem předem nezjistil ze zkušenosti.

    Jestli to správně chápu, autor má s kompartmentalizací problém. Nechápu proč. Problém přece není, když o rozdílných věcech uvažujeme rozdílně, ale pouze ve chvíli, kdy nějakou věc zařadíme do nesprávné části, tedy uvažujeme o ní nesprávným způsobem.

    OdpovědětVymazat